Dlouhá noc - napsala Marta Kroisová

V noci je školní budova děsivým místem. To jsem si mohla ověřit, když jsme v šesté třídě přespávali na Halloween v naší učebně.

Z celkem milého zelenožlutého prostředí se stala šedá místnost s obrovskými okny, kterými prosvítala světla z ulice a házela zvláštní stíny. 

Celou noc jste slyšeli jen šustění zapnutých spacáků, které nahradily školní lavice, sem tam nějaké heknutí spolužáka, když se obracel na druhý bok a hlasité cvakání starého radiátoru.

Ten jsme se spolusedící opravdu nesnášely. Seděly jsme totiž přímo vedle něj a vždy když jsme se o něj omylem opřely, tak nás spálil a bylo nám neustále vedro. 

Tu noc mi však teplo nebylo. Ba bych i řekla, že mi zmrzly prsty u nohou. Místnost byla tak studená, až se okna mlžila párou, vycházející z úst oddechujících žáčků.

Moc jsem si přála, aby ta dlouhá noc skončila. Nemohla jsem usnout, a tak jsem se koukala co za zajímavé stíny dopadá na zdi třídy. To jsem ale neměla děla, protože mne klikaté obrysy stromů akorát ještě více vyděsily.