Ale v Číně asi nebudu. Na to to se mnou pohazovalo moc dlouho. Mám pocit, že se na mě někdo dobývá. Po několika týdnech uvidím světlo.
A už mě něčí ruka tahá ven! Vidím i obličeje. Tak podle nich fakt nejsem v Číně. Jak to spolu mluví? Zvláštní řeč. Napůl šišlají a občas zvuk, jako když se rozbíjí porcelán. Ale myslím, že tenhle jazyk mám v nabídce. Uvidíme, až mě zapnou.“
„Jo. Už se nabíjím, hned mi postavili dokovací stanici. Ten jazyk se jmenuje čeština. To je skoro jako čínština. Ale zní opravdu jinak. Rozhlížím se. A sakra, oni tu mají v místnosti stromek. Poházenej nějakejma třpytivejma provázkama, visej na něm jablíčka, ale má jehličí. Asi nějaká evropská jabloň do suchýho prostředí. Každopádně si tu asi máknu. Když tu rostou stromy v místostech… Hlavně, že nemají žádný zvířata. Cože??! Mňau? Jak mňau, to přece… Už jí vidím. Kočka. Postrach všech vysavačů a robotických zvlášť. Ale nemysli si, mrcho, vozit tě na zádech nebudu!“
„A už je to tady! Pokyn: Zmapuj si prostor a vydej se na úklid. Vyjíždím. Beru to kolem stromu doprava a mířím do malé místnosti. Na otevřených dveřích nápis Dětský pokoj, vstup zakázán. To pro mě neplatí, já musím mít pro zákaz vstupu magnetickou čáru. Ta tu není. Zato je tu to, čemu lidé říkají nepořádek. Pod oknem vlevo pracovní stůl. Jak to, že na něm není rozdělanej nějakej elektrovýrobek, nebo alespoň rozešitý boty? Proti vchodu palandy a vpravo skříně. Nad nima plakát. Jé!!! Nazdar Pikachu, co ty tady? No tak neodpovídej. Hvězdo. Já vím, že tu jen uklízím. Ale ty jen visíš. Tak co. Teď a tady jsem svobodnější než ty… Lepší uklízet, než viset.
„Jo. Už se nabíjím, hned mi postavili dokovací stanici. Ten jazyk se jmenuje čeština. To je skoro jako čínština. Ale zní opravdu jinak. Rozhlížím se. A sakra, oni tu mají v místnosti stromek. Poházenej nějakejma třpytivejma provázkama, visej na něm jablíčka, ale má jehličí. Asi nějaká evropská jabloň do suchýho prostředí. Každopádně si tu asi máknu. Když tu rostou stromy v místostech… Hlavně, že nemají žádný zvířata. Cože??! Mňau? Jak mňau, to přece… Už jí vidím. Kočka. Postrach všech vysavačů a robotických zvlášť. Ale nemysli si, mrcho, vozit tě na zádech nebudu!“
„A už je to tady! Pokyn: Zmapuj si prostor a vydej se na úklid. Vyjíždím. Beru to kolem stromu doprava a mířím do malé místnosti. Na otevřených dveřích nápis Dětský pokoj, vstup zakázán. To pro mě neplatí, já musím mít pro zákaz vstupu magnetickou čáru. Ta tu není. Zato je tu to, čemu lidé říkají nepořádek. Pod oknem vlevo pracovní stůl. Jak to, že na něm není rozdělanej nějakej elektrovýrobek, nebo alespoň rozešitý boty? Proti vchodu palandy a vpravo skříně. Nad nima plakát. Jé!!! Nazdar Pikachu, co ty tady? No tak neodpovídej. Hvězdo. Já vím, že tu jen uklízím. Ale ty jen visíš. Tak co. Teď a tady jsem svobodnější než ty… Lepší uklízet, než viset.
Tak. Ukládám do mapy a jedu zpátky do pokoje se stromem. Fakt divný. Teď navíc svítí. Naproti němu okno. Na zemi plovoucí podlaha. Ještě, že netrpím mořskou nemocí.
Vedle okna na zdi televize. Samsung. Ahoj, Samsungu. Ty jsi taky všude, poslouchej! Kámo, nic složitějšího než tebe neznám! Kolikrát musím kliknout na ovladač pro nastavení času vypnutí? Neslyšel jsem… Nedělej, že najednou spíš. Jo stand-by režim? Já dobře vím, že sedmkrát. Co to šeptáš? Že tvůj brácha je telefon? Chytrej? Toho taky znám, tím už bych se vůbec nechlubil…
Radši pokračuju s poznáváním. Pod televizí sedačka. Rohová. Zaznamenám do mapy, abych si o ty rohy neobouchal kruh. Dostávám se plynule do kuchyně. Směrem odtud k sedačce pod televizí vede cestička lemovaná poztráceným popcornem, brambůrkama, ocmrndaná kafem. Tady se asi nadřu.
A nalevo u zdi lednička. Má dvoje dveře. Je vevnitř bílá a zvenčí stříbrná. Ten stříbrnej přeliv nevadí, mně se starší holky líbí. Jsou prej zkušený. A my černý kluci máme vždycky bílejm holkám co nabídnout. Bez ohledu na věk. Aspoň to říkal jeden kolega, co se do továrny vrátil na záruku. Viděl to tam, co sloužil, po půlnoci v televizi. Ale tahle si mě zatím nevšímá. Zkusím se párkrát otočit, jakože si to tu mapuju a ťuknu do ní. Šup, šup. Funguje to!
Už na mě něco vrčí: „Hi, I'm American. I don't talk to black people, even if they're from China.“ (Ahoj, já jsem americká. S černochama se nebavím, i když jsou z Číny.)
„To ses´ předvedla. Lednice holt někdy bývají domýšlivý. Když se přivezou do bytu, tak musejí milostslečny 12hodin odpočívat na místě, než se smí zapnout. To našince vytáhnou ze škatule, nabijou a hybaj šůrovat! Ale jak chceš sama! Kolem tebe bývá nejvíc nasviněno, budeme v každodenním kontaktu, ať chceš, nebo ne. Mohl jsem ti vždycky kartáčema namasírovat nohy. Ale když jsi takhle nafoukaná… Navíc s tím nápisem BOSCH na dvířkách jsi původem asi tolik americká, jako Arnold Schwarzenneger nebo Volkswagen Bulli. Takže se přepni do češtiny jako já, nebo do tvý rodný němčiny. A na masáž nohou zapomeň. Auf Wiedersehen! To radši (pokřižoval jsem se mopem) - blackout mě netrestej - TŘIKRÁT OBJEDU KOČIČÍ HAJZLÍK!!! Že jsem jí to nandal!
„To ses´ předvedla. Lednice holt někdy bývají domýšlivý. Když se přivezou do bytu, tak musejí milostslečny 12hodin odpočívat na místě, než se smí zapnout. To našince vytáhnou ze škatule, nabijou a hybaj šůrovat! Ale jak chceš sama! Kolem tebe bývá nejvíc nasviněno, budeme v každodenním kontaktu, ať chceš, nebo ne. Mohl jsem ti vždycky kartáčema namasírovat nohy. Ale když jsi takhle nafoukaná… Navíc s tím nápisem BOSCH na dvířkách jsi původem asi tolik americká, jako Arnold Schwarzenneger nebo Volkswagen Bulli. Takže se přepni do češtiny jako já, nebo do tvý rodný němčiny. A na masáž nohou zapomeň. Auf Wiedersehen! To radši (pokřižoval jsem se mopem) - blackout mě netrestej - TŘIKRÁT OBJEDU KOČIČÍ HAJZLÍK!!! Že jsem jí to nandal!
Jedu dál. Potemělá místnost bez okna. Všude boty, na zdi kabáty. Proti mně dvoje dveře blízko sebe- koupelna, záchod. Mezi nima… Jo! Už o něm byla řeč, kočičí záchůdek- tfuj! A napravo k těm dvěma dveřím další místnost. Mají to tu velký, už mě bolej kolečka. Ložnice. To je jasný. Proti mně okno, po pravým smetáčku postel a po levým… Moment!!! Tam je ta ložnice znova a další dveře, další okno. No dobrá tedy. Ukládám do mapy. Celý to tu má stočtyřicetčtyři metrů. Tak to je ratejna teda. Ta pyšná lednice už mě ani neštve, na nějaký hrátky s holkama při takový šichtě nebudu mít čas, ani baterku. Jedu se nabít. Kolem mě se pohybuje lidský pán s paničkou a jejich dvě děti.
„Podívej, Robík se asi jede nabít!“ říká panička páníčkovi. Ty mláďata skáčou kolem. Jak to, že nejsou v továrně? A koho tím…? Robík. Takový blbý jméno. Ještěže neřekla Robertek… Myslel jsem, že budu Bao, Dong, nebo Cheng... prostě, že mi dají normální jméno.“
„Po nabití uklízím. Děti už spí, vezmu to jenom mopem, abych nehlučel. Pokoj. Samsung naštěstí zase spí, tu cestu od lednice k pohovce beru dvakrát- hroznej svinčík. O ledničku se ani neotřu, však ona bude litovat…
„Podívej, Robík se asi jede nabít!“ říká panička páníčkovi. Ty mláďata skáčou kolem. Jak to, že nejsou v továrně? A koho tím…? Robík. Takový blbý jméno. Ještěže neřekla Robertek… Myslel jsem, že budu Bao, Dong, nebo Cheng... prostě, že mi dají normální jméno.“
„Po nabití uklízím. Děti už spí, vezmu to jenom mopem, abych nehlučel. Pokoj. Samsung naštěstí zase spí, tu cestu od lednice k pohovce beru dvakrát- hroznej svinčík. O ledničku se ani neotřu, však ona bude litovat…
Jako poslední jedu do ložnice. Páníček se snaží takový srandovní krátký káblík zasunout paničce do zásuvky. Asi taky potřebuje nabít. Ale nemůže se správně trefit, nebo tam mají nějaký přechodový odpor, protože to dělá hrozně rychle a mockrát za sebou. To já bych nesnes.
Chci přejet do další ložnice, ale nejde to. I když tam nemám magnetickou čáru, stále narážím. Couvnu, pořádně se rozjedu, narazím a najednou je všude plno skla… Nechápu to. Páníček přestane s nabíjením paničky a říká jí:
„Vidíš Alenko, ten debil rozbil celou tu zrcadlovou zeď. Celý to velký zrcadlo“
Panička vzdechne: „Třeba se chtěl podívat do světa za ním. Kdo ví…“
Zadání:
Perspektiva robotického vysavače aneb Robik vypravuje
Napište příběh, ve kterém vypravěčem bude robotický vysavač. Co prozradí o členech domácnosti?
Nemusí to být jen domácnost, může to být třeba kancelář. Počet a složení obyvatel nechám zcela na vás. Co o nich může odhalit vysavač?
„Vidíš Alenko, ten debil rozbil celou tu zrcadlovou zeď. Celý to velký zrcadlo“
Panička vzdechne: „Třeba se chtěl podívat do světa za ním. Kdo ví…“
Zadání:
Perspektiva robotického vysavače aneb Robik vypravuje
Napište příběh, ve kterém vypravěčem bude robotický vysavač. Co prozradí o členech domácnosti?
Nemusí to být jen domácnost, může to být třeba kancelář. Počet a složení obyvatel nechám zcela na vás. Co o nich může odhalit vysavač?
