Beroun měl zajímavý vývoj. Tak malé město má pouze jeden kostel, kostel svatého Jakuba. Kostel je Římskokatolický. To zní z pohledu historie neutrálně. V protikladu ke kostelu je Nám Mistra Jana Husa, kterému vévodí mistrova socha. V souladu s nimi je dům s výrazným husitskými grafity. Je zvláštní, že ve městě s takovým státním dohledem a jednoznačnou ekonomickou orientací mohlo být tolerováno Husovo učení ve státě, který za orientaci na tuto víru zavíral. Lidé, kteří pamatují pečující ruku komunismu, chápou, jak to muselo být těžké. Přesto šlo o město královské.
Rozhlédneme-li se po okolí, na dohled je poutní město Tetín, které bylo původně Keltské. Ostatně keltská opida jsou v okolí běžná. Nejznámější je Strádonické opidum. Jistě znáte Hudlice a jejich posvícení, jinak rodiště Jana Jungmana. Na dohled je obec Svatá. V okolí jsou naše nejnevýznamnější královské hrady - Karlštejn, Křivoklát a Žebrák. Pokud královský průvod mířil na svůj hrad, často prošel Berounem.
Město zůstalo dlouho sevřené mezi obranými zdmi. Takto vydrželo téměř 600 let.
Začneme na náměstí. Je zvyklé velké a prostorné. Důvod je jednoduchý, pořádají se zde trhy. Trhy a jarmarky byly velmi dlouho hlavní způsob obživy místní měšťanostů. Beroun byl založen na stezce mezi Prahou a Norimerkem na břehu řeky Berounky. Karavany kupců se zastavili nejdříve v Plzni a zde prodali a koupili, co šlo. Další cestu jim zahradila Berounka. Bylo velmi dobré se zastavit a umístit své zboží na místním trhu. Město tak vzniklo zcela automaticky. Zde nakupovali i Pražští kupci. Protože tohle byla po dlouhé roky hlavní obživa Berounských, není město moc velké.
Rozhlédneme-li se po okolí, na dohled je poutní město Tetín, které bylo původně Keltské. Ostatně keltská opida jsou v okolí běžná. Nejznámější je Strádonické opidum. Jistě znáte Hudlice a jejich posvícení, jinak rodiště Jana Jungmana. Na dohled je obec Svatá. V okolí jsou naše nejnevýznamnější královské hrady - Karlštejn, Křivoklát a Žebrák. Pokud královský průvod mířil na svůj hrad, často prošel Berounem.
Město zůstalo dlouho sevřené mezi obranými zdmi. Takto vydrželo téměř 600 let.
Začneme na náměstí. Je zvyklé velké a prostorné. Důvod je jednoduchý, pořádají se zde trhy. Trhy a jarmarky byly velmi dlouho hlavní způsob obživy místní měšťanostů. Beroun byl založen na stezce mezi Prahou a Norimerkem na břehu řeky Berounky. Karavany kupců se zastavili nejdříve v Plzni a zde prodali a koupili, co šlo. Další cestu jim zahradila Berounka. Bylo velmi dobré se zastavit a umístit své zboží na místním trhu. Město tak vzniklo zcela automaticky. Zde nakupovali i Pražští kupci. Protože tohle byla po dlouhé roky hlavní obživa Berounských, není město moc velké.
Na severní straně města je hned za domy dodnes stojící obranný val, na jihu je jedna ulice a pak hned stejný val. Vstup do města byl hlídán a kontrolován západní Plzeňskou branou a východní pražskou branou. Brány jsou od sebe vzdáleny je o něco málo víc než kilometr a od jihu k severu je to je 600 metrů. Půdorys je přísně obdélníkový a dodnes jej označuje starodávný val. Město uživilo jen málo obyvatel. Byly zde konšelé, pár obchodníků, sloužící a několik královských vojáků a úředníků, kteří dohlíželi na výběr daní z obchodu. Takhle město, které dnes slaví 760 let, žilo od roku 1265 do půlky 19. století. Tehdy v sousedním Králově Dvoře vznikly železárny a za branami města byla postavena TIBA továrna na konfekci. Industrializaci se město neubránilo a muselo rozšiřovat.
Starší verze:
Starší verze:
Mohu tě pozvat na Procházku Berounem?
Beroun je město dvou tváří. Jedna je velmi starobylá a druhá velmi moderní. Nic mezitím. To je opravdu zvláštní a je to dáno svébytnou historií.
24 hodin v Berouně
Beroun. Město tak malé, že by ho člověk přešel za čtvrt hodiny – a přesto má historii, která by vystačila na celý román. Město královské, historické i okresní. Město trhů.
Když procházím po jeho dlažbě, mám pocit, že každá kostka tu má svou paměť. A zdá se mi, že tady čas neplyne lineárně, ale krouží – stejně jako řeka Berounka, která město objímá ze tří stran.
Status města získalo v roce 1265 a letos slaví 760 výročí. Bylo založeno na obchodní stezce mezi Prahou a Norimberkem na břehu řeky Berounky. Málo se ví, že Berounka je jediná řeka, která dostala jméno podle města, kterým protéká. Důsledkem je to, že do Plzně přitéká pět řek, ale z Plzně vytéká vytéká pouze Berounka, která nikde nepramení. Město, jako každé jiné se muselo bránit a mělo své hrady a vstupní brány, jsou součástí města a stojí dodnes. My tak víme, že město žilo v obdélníku asi 800 x 1200 metrů. To není na město, které zůstalo mezi hradbami 600 let, mnoho.
Význam Beroun byl dán trhovci činností a tak tím, že bylo na půl cesty mezi Pražským hradem a královským hradem Žebrák. Králův průvod se zde pravidelně zastavil. Teprve Karel IV. postavil nový hrad blíže tak, aby byl ve vzdálenosti na jeden den jízdy od Prahy - Karlštejn. To ovšem nemělo na význam Berouna velký vliv. Bylo stále královské.
Do města vstoupíme jako královský průvod od řeky, a to Pražskou Branou. Je vystavěna klasickém barokním slohu. Je tak prostorná, že jí mohou projíždět plně naložené vozy. Dnes je pouze pro pěší. Pouze jeden blok domů nás dělí od náměstí.
Je nezvykle prostorné, což je ideální pro pořádání trhů. Jsou zde i dnes, tak jako po staletí. Na náměstí nestojí domy s obvyklým podloubím. Je před nimi poměrně široký chodník. Pak úzká silnice s možností parkování aut. Za nimi opět chodník, kde stojí stánky trhovců. Uprostřed náměstí je mezi stánky trávník, kašna a památník mistra Jan Husa, po němž je náměstí pojmenováno. S památníkem koresponduje dům s grafity s husitskou tematikou. Na jižní straně náměstí stojí radnice s balkonem v neobarokním slohu. Radniční balkon je ve starém městě jediný. Pokud bychom šli na sever, pouze jedna řada domů nás bude dělit od hradeb. Jižní a západní hradby jsou o jednu ulici dál. V západní části města je římskokatolický kostel s výraznými prvky husitské evangelické církve. Tato církev byla jakýsi undergroundem či disidentem minulých let a přesto mělo město statut královského.
Opustíme dějiny západní Plzeňskou branou a je nám jasné, že opouštíme historii
Industriální revoluce umožnila rozvoj města i mimo hradby. K významným stavbám patří textilní továrna TIBA, Poměrně velké vlakové nádraží a veskrze moderní nemocnice stará více než 100 let.
Význam Beroun byl dán trhovci činností a tak tím, že bylo na půl cesty mezi Pražským hradem a královským hradem Žebrák. Králův průvod se zde pravidelně zastavil. Teprve Karel IV. postavil nový hrad blíže tak, aby byl ve vzdálenosti na jeden den jízdy od Prahy - Karlštejn. To ovšem nemělo na význam Berouna velký vliv. Bylo stále královské.
Do města vstoupíme jako královský průvod od řeky, a to Pražskou Branou. Je vystavěna klasickém barokním slohu. Je tak prostorná, že jí mohou projíždět plně naložené vozy. Dnes je pouze pro pěší. Pouze jeden blok domů nás dělí od náměstí.
Je nezvykle prostorné, což je ideální pro pořádání trhů. Jsou zde i dnes, tak jako po staletí. Na náměstí nestojí domy s obvyklým podloubím. Je před nimi poměrně široký chodník. Pak úzká silnice s možností parkování aut. Za nimi opět chodník, kde stojí stánky trhovců. Uprostřed náměstí je mezi stánky trávník, kašna a památník mistra Jan Husa, po němž je náměstí pojmenováno. S památníkem koresponduje dům s grafity s husitskou tematikou. Na jižní straně náměstí stojí radnice s balkonem v neobarokním slohu. Radniční balkon je ve starém městě jediný. Pokud bychom šli na sever, pouze jedna řada domů nás bude dělit od hradeb. Jižní a západní hradby jsou o jednu ulici dál. V západní části města je římskokatolický kostel s výraznými prvky husitské evangelické církve. Tato církev byla jakýsi undergroundem či disidentem minulých let a přesto mělo město statut královského.
Opustíme dějiny západní Plzeňskou branou a je nám jasné, že opouštíme historii
Industriální revoluce umožnila rozvoj města i mimo hradby. K významným stavbám patří textilní továrna TIBA, Poměrně velké vlakové nádraží a veskrze moderní nemocnice stará více než 100 let.
24 hodin v Berouně
Beroun. Město tak malé, že by ho člověk přešel za čtvrt hodiny – a přesto má historii, která by vystačila na celý román. Město královské, historické i okresní. Město trhů.
Když procházím po jeho dlažbě, mám pocit, že každá kostka tu má svou paměť. A zdá se mi, že tady čas neplyne lineárně, ale krouží – stejně jako řeka Berounka, která město objímá ze tří stran.
Ráno mezi věží a husitskou zdí
Začínám na Husově náměstí. Vzduch voní po kávě a čerstvém pečivu, a nad střechami právě vyzvání jediný městský kostel – svatého Jakuba. Je římskokatolický. Ovšem hned proti měnu se tyčí socha Mistra Jana Husa, kolem níž se kdysi vedly tiché debaty o víře, odvaze a svobodě.
Beroun byl totiž vždycky městem paradoxů: královským, ale ne vždy poslušným; zbožným, ale svobodomyslným. Dnes na zdech přiléhajících domů křičí barevné husitské graffiti – možná provokace, možná pokračování dávného dialogu.
Začínám na Husově náměstí. Vzduch voní po kávě a čerstvém pečivu, a nad střechami právě vyzvání jediný městský kostel – svatého Jakuba. Je římskokatolický. Ovšem hned proti měnu se tyčí socha Mistra Jana Husa, kolem níž se kdysi vedly tiché debaty o víře, odvaze a svobodě.
Beroun byl totiž vždycky městem paradoxů: královským, ale ne vždy poslušným; zbožným, ale svobodomyslným. Dnes na zdech přiléhajících domů křičí barevné husitské graffiti – možná provokace, možná pokračování dávného dialogu.
Poledne v krajině králů a Keltů
Stačí pár minut jízdy od města a kolem se otevírá krajina, která v sobě nese paměť tisíciletí. Na dohled leží Tetín, kdysi keltské sídlo, později místo mučednictví svaté Ludmily. O pár kilometrů dál se nacházejí valy Stradonického oppida, jednoho z nejbohatších nalezišť keltských mincí.
Na západě se leskne Křivoklát, v dálce se rýsuje Karlštejn a o kousek dál se bortí zdi Žebráku – tři hrady, které střežily královskou cestu. A právě tudy, přes Beroun, procházely královské průvody. Dnes místo koní duní auta. Když však zavřete oči, možná ještě zaslechnete klapot kopyt a cinkot zbroje.
Odpoledne na tržišti
Náměstí je překvapivě prostorné. Po staletí se tu konaly trhy. Karavany kupců putovaly mezi Prahou a Norimberkem, a právě tady je zastavila Berounka. Most tehdy neexistoval, zato trh ano.
Beroun tak vyrostl z obchodu, z pohybu, z přechodného odpočinku. A dodnes v sobě má cosi z místa, kde se věci mění – prodávají a kupují.
Náměstí je překvapivě prostorné. Po staletí se tu konaly trhy. Karavany kupců putovaly mezi Prahou a Norimberkem, a právě tady je zastavila Berounka. Most tehdy neexistoval, zato trh ano.
Beroun tak vyrostl z obchodu, z pohybu, z přechodného odpočinku. A dodnes v sobě má cosi z místa, kde se věci mění – prodávají a kupují.
Večer za hradbami
Zatímco den pomalu zhasíná, vydávám se po trase starých městských valů. Tato tichá paměť doby, kdy se město bránilo světu, zůtala překvapivě celistvá Na jihu končí jedna ulice a za ní hned hradba, na severu totéž. Obdélníkový půdorys zůstává čitelný jako otisk pečeti.
Za těmi zdmi se kdysi žilo poklidně – pár konšelů, několik obchodníků, vojáci a úředníci, kteří dohlíželi na výběr daní. Teprve v 19. století se brány musely otevřít. Do sousedního Králova Dvora se nastěhovala železárna, za hradbami vyrostla továrna TIBA. S nimi se do Berouna vkradla industriální doba. Město se nadechlo kouře, práce a pokroku.
