„Co to sem teď motáš? Vánoce… Zase. Dyk byly tudle, nedávno!“
„Já jenom, že budeme muset sehnat nějaký dárky pro děti,“ řekla a pak se uculila: „No, když už jsme u dětí… Dával sis pozor?“
„Jak v Tescu před detektivem v obleku!“ zubil se Zoltán. „A Aranko, sehnat darky mysliš jako… Koupit???!!!“
Aranka pokrčila rameny a neznatelně pomalu přikývla.
„Kurňa Arano, nerob prču, na tydle věci je snad dycky dost času… Stromek uříznu, kapra chytim v rybníku a zbytek…“ a ukázal známé gesto, kdy otočil pravou rukou před tělem a poté ji se zavřenou dlaní schoval za záda.
„A co kostel?“ doptávala se ještě Aranka.
„Ten neunésu!“ vytřeštil oči Zoltán.
„Ale né, zajít tam, pomódlit…“
„Jako mály sem milistroval. Ale hajzl falář mě neměl rád…“
„Ale Zoltí, on měl všecky rád. Proto byl falář. Oni to tak mají…“
„Né, tenhle měl rad jenom blonďaky. Mě nikdy s bonbonama do sakristie nebrál…“
„Aha, tak to buď rad. To neviš, co tam děláli…“
„No žrali spolu ty bonbony! Né?!“
Aranka vzdychla. „Když mysliš… Pamatuješ si nějakou modlídbu?“
„Tak určítě… Jmenem Fotra, Mlaďase, i Bubaka svatyho, kámen!“ a hleděl na Aranku, jaký to zanechalo dojem. „Bílý tomu řykaji Svatá trojka…“ dodal ještě pro jistotu.
„Jo a pak se ukřižujou!“ naznačil rukou na čelo, doprostřed prsou a- a dál přesně nevěděl.
„Zoltí, JMENEM tě vždycky zatykaji benga. Ale jmenem zákona. V kostele je to VE JMENU. Ale nevim, jestlis´tam ještě něco nepoplétl…“ nebyla si Aranka také úplně jistá správností modlitby a rozhodla, že kolem kostela v ten svatý večer raději jen projdou.
„Víš, já bych nechtěla ty Vánoce mit takový ty komzumní, jak řykaji v televizi…“
„Správně, žádnej konzum!“ souhlasil Zoltán. „Prostě se přežereme, vožereme a poblijeme… Co budeš vařit?“
„Kápra. Namódro…“
„Ty, Arano, proč namodro? Já sem cigán, ne Avatar!“
„Tak kápra načérno,“ vzdychla Aranka a Zoltán spokojeně mlasknul.
x x x
V noci před Štědrým dnem se vydal k rybníku. Pod kabátem smotaný vlasec s neuměle navázaným háčkem a v kapse kus těsta na cukroví, co se Arance nepovedlo.
„Kurva ryba, kurva zima!“ klel Zoltán. „Slepici bych ukrad raz dva a ještě nemá tolik kostí…“ přemítal, když se za ním najednou ozvalo:
„Jménem zákona, rybářská stráž! Můžete mi říct co to tady děláte?“ Byla to vcelku zbytečná otázka. Na rybníku v ledu vysekaná díra, do díry vedl vlasec s háčkem, na háčku kapr a druhý konec přivázaný na dřívku v Zoltánově ruce.
„Co je ti do toho? Proč nehnípeš ty strašídlo?!“ štěkl Zoltán po strážci.
„Předložte občanský průkaz!“
„Nemám!“
„Jak to, že nemáte?!“
„Ty, když deš vénčit psa, tak nosíš občánku?“ přešel Zoltán do protiútoku.
„Ale vy tady nevenčíte psa! A to tykání bych si vyprosil!“
„No,“ začal Zoltán. „To ja bych tě taky poprósil. Abys šel do prdele. Já tady venčim toho kápra!“
Strážce nevěřícně polkl.
„S háčkem v hubě?!“
„Ale ja žádny haček v hubě nemám, páne strážce.“ odpověděl Zoltán klidně a otevřel pusu dokořán.
„Ale ten kapr ho tam má!!! Co mi to tu chcete napovídat!!!“
„Ja nikomu nenapovidam. Doma nemame vanu a děti chtěli živého. Mame jen sprchovej kout a von tam nemoh´dejchat, tak ho venčim. No a jak jinak kurva, než na hačku! Zkoušel ste někdy davat kaprovi vobójek??? Za hlavou klouže jak… Dyk by mi uplaval. Viděl ste, že bych hazel ten prazdnej haček do vódy?“
Strážce musel popravdě zakroutit hlavou.
„Tak vidíte. Máte u sebe policajta? Ne?! Tak nemate svědka a běžte s pánembohem do prdele, nebo vam dam přes drržku!“ zakončil vánoční proslov a strážce, který byl Zoltánovi po ramena se sakrováním zmizel ve tmě.
x x x
Aranka kapra na Štědrý večer udělala na černo, děti Dušan s Eržikou si rozbalily pod stromečkem (skoro)nové mobily:
„Táto, proč samsůngy, my chceme jabko!“
„Buďte radi za samsůngy, parchanti. Vite, co dneska jezdi tramvajema za lůzu?“ vysvětlil a políbil Aranku na tvář. Poté jí dal zlatý prstýnek s cizími iniciály, pomodlil se Jménem Fotra, Mlaďase a Bubáka svatého a byl moc rád, že nemají ty bílé konzumní Vánoce.
