slepeckou holí oťukávám město
brejličky růžový už byly zdaněný
uliček, náměstí, možná tu je sto.
Volám tě, marná práce, raněný němotou
a neschopný jsem k oslovení
bez tebe zahlcen, zahlcen samotou
a řeč mých rukou je cizí zauzlení.
Jsi pevná, pevná jako kmen,
vlas podzimního listí buku - vlas hnědorudý,
jsem ohluchlý, ohluchlý - neslyším srdce sten
a tolik hluku, a tolik suků a konců až za amen.
Jsi pevná, a když tě potkám, pevnější tu není
a já se na tě dívám a procházím bez zastavení
jsem námořník na břehu v bouři rozkolísán
ke komu jsem, ke komu jsem vlastně lísán?
