Neprchejte!
Na stěně třináct rudých růží. Suchých. Před oknem dívka, na hlavě slamáček. Za oknem déšť. Dveře se rozletí a vejde básník. Dívka vzdychne...
(Zdeňka)
Zadání:
napište háček k příběhu, který čtenáři budou chtít dál číst.
Obyčejný údolí
Vystoupíš z vlaku. Obyčený nádraží. Jdeš kolem řeky. Obyčejnou stezkou... ale kolem je obyčejně hezky.
A najednou musíš používat všechny 4. Brodit se. Povede se. Máš všechno suchý, ale spustí se liják.
Na základnu daleko.
Chtěl bych to jít zase, ale nemám s kým.
Můžu koupit lístek na vlak i pro Tebe?
(Jarda - básník)
Santiago zkratkou
Vyrážím na populární pěší pouť do Santiaga di Compostela. Už podruhé. Poprvé jsem varazila sama a úspěšně došla. Tentokrát mám s sebou dvojitou zátěž.
První: "Nebaví mě chodit," říká můj manžel.
Druhou je můj syn, osmiletý ADHD autista, který nezvládá přemisťování z místa na místo.
Těžká startovací pozice.
Zajímá vás, jestli jsme nakonec došli, přestože jsme se cestou málem rozvedli, když nám ujel vlak a málem jsme spali pod mostem?
(Lucie)
Město, kam nevede cesta
Do monotónního zvuku deště, který se lije z oblohy už sedmý den v kuse, se rozdrnčí budík.
Studená vlhkost začíná už první centimetr za koncem přikrývky. Gumovky mokré i zevnitř stojí hned u postele, abych je nemusel ve tři ráno zalepenýma očima hledat.
Barely plné ryb čekají na další směnu v aljašské Cordově - městě, kam nevede cesta.
(Mirek)
