Holbox znamená v mayštině černou díru. Od výběžku yucatanského poloostrova ji dělí laguna Yalahou.
Na severu ostrova se nachází přírodní rezervace Yum Balam neboli Pán jaguárů. Je bohatá na tropickou faunu i flóru a rozkládá se na 154 000 hektarech vod i země. Jaguáři jsou tu však k vidění už jen vzácně. Dnes jsou především mayským symbolem obnovitelné síly přírody.
Rezervace Yum Balam
Když na ostrov Holbox z přístavu Chiquilá připlujete, podmaní si vás okamžitě průhledné tyrkysovo-smaragdové vody oceánu, v nichž splývá Mexický záliv s Karibským mořem. Lemují ho pláže s jemným bílým pískem smíšeným s tisíci vyplavených lastur a s nánosy drobných řas, které tu zůstaly po bouřích.
Po prašných cestách se prohánějí mývalové a svraštělí leguáni pravěkého vzezření.
Do vnitrozemí rezervace Yum Balam s hustým mangrovovým porostem, četnou ptačí populací a rozličnými vodními živočichy je jediný přístup po vodě. Její území je totiž protkáno řekou a močály. A tak si objednáváme ranní projížďku na kajaku s místním průvodcem Juanem. Za rozbřesku nás odveze přímo od hotelu na okraj rezervace u Lazaro Cardenas.
Příliv za rozbřesku
Jemným vyběleným pískem táhneme robustní bleděmodré kajaky k moři. Když do nich naskočíme, cítíme, jak nás přílivové vlny samy unášejí do ústí řeky. Při tom se kocháme pohledem na nachové nebe poseté narůžovělými oblaky, z nichž se k nám prodírá slunce.
„Dívejte se!“ šeptá Juan, „Ptactvo zrovna snídá.“
Orel bělohlavý polyká na pahýlu stromu svůj úlovek, potemnělý kormorán na ztrouchnivělém kmeni tráví a fregatka se snaží ukrýt pod větvemi, přesto ji prozradí výrazná červená náprsenka.
Vplouváme do nitra mangrovu. Pod námi se zračí dno pokryté pískem smíšeným s bahnem. Tlačeni přílivem se přibližujeme ke stromům jakoby vrůstajícím do řeky. Některé jsou posety žlutými květy.
Vplouváme do nitra mangrovu. Pod námi se zračí dno pokryté pískem smíšeným s bahnem. Tlačeni přílivem se přibližujeme ke stromům jakoby vrůstajícím do řeky. Některé jsou posety žlutými květy.
„Na Holboxu najdeme dva druhy tropických mangrovníků, černé a červené. Jsou důležité pro odvrácení eroze pobřeží, ale i pro ryby, korýše a měkkýše, kteří nacházejí útočiště pod hladinou mezi jejich kořeny,“ vysvětluje Juan. „Občas se ve vodě objeví i krokodýl. A v korunách stromů sídlí ptáci. Dokonce tu můžete mezi stromy zahlédnout tapíra nebo opici.“
„A co jaguáři?“ ptám se.
Juan zvážní: „Jaguárům tady hrozí vyhynutí. Když nějaký šťastlivec jaguára náhodou zahlédne, měl by to hlásit správě rezervace. Technici pak jaguára odchytí a přemístí do odlehlejší části parku, kde může žít v relativním klidu a bezpečí.“
„A co jaguáři?“ ptám se.
Juan zvážní: „Jaguárům tady hrozí vyhynutí. Když nějaký šťastlivec jaguára náhodou zahlédne, měl by to hlásit správě rezervace. Technici pak jaguára odchytí a přemístí do odlehlejší části parku, kde může žít v relativním klidu a bezpečí.“
Černé a červené mangrovy
„Jak se od sebe červené a černé mangrovníky liší?“ zajímá mě.
Juan přirazí kajak k jednomu ze stromů a pokračuje ve výkladu: „Podívejte se na tenhle černý mangrovník. Má pouze vzdušné kořeny, kterými přijímá kyslík k přežití ve slané vodě. Kořeny se táhnou několik metrů v bahně. Oproti tomu červený mangrovník má klenuté podpěrné kořeny, aby odolal působení vln. Ten jste mohli vidět při vjezdu do mangrovu.“
Juan přirazí kajak k jednomu ze stromů a pokračuje ve výkladu: „Podívejte se na tenhle černý mangrovník. Má pouze vzdušné kořeny, kterými přijímá kyslík k přežití ve slané vodě. Kořeny se táhnou několik metrů v bahně. Oproti tomu červený mangrovník má klenuté podpěrné kořeny, aby odolal působení vln. Ten jste mohli vidět při vjezdu do mangrovu.“
A skutečně, čím dál jsme v mangrovovém lese, tím více mangrovníků s dlouhými visícími kořeny potkáváme. Kolem jejich klikatých kořenů se prohánějí ve vodě hejna šedohnědých a naoranžovělých ryb.
Najednou se v tom podvodním zmatku něco většího pohne. Ryby mizí a vynoří se podlouhlá hnědošedá šupinatá hlava. Z tlamy jí vyčnívají dlouhé špičaté zuby.
„Je to mládě krokodýla mexického. Není nebezpečné,“ uklidňuje nás průvodce a líčí, jak krokodýlí samice na břehu mangrovu hloubí jámy, do kterých nakladou vejce. „Pak si je do vylíhnutí pečlivě hlídají.“
Radši se odpíchneme z místa. Co kdyby byla poblíž jeho matka?
Zahrajte mangrovu
Když vzhlédneme od kořenů mangrovníků k obzoru, spatříme červeno růžové velké ptáky s hlavami ponořenými pod hladinou. Tiše se skryjeme v záhybu řeky a pozorujeme tu parádu. Skupinka karibských plameňáků si vychutnává krevety. Jeden vystrčí hlavu z vody a začepýří se, aby dal na odiv své výrazné rudé peří na křídlech.
Když vzhlédneme od kořenů mangrovníků k obzoru, spatříme červeno růžové velké ptáky s hlavami ponořenými pod hladinou. Tiše se skryjeme v záhybu řeky a pozorujeme tu parádu. Skupinka karibských plameňáků si vychutnává krevety. Jeden vystrčí hlavu z vody a začepýří se, aby dal na odiv své výrazné rudé peří na křídlech.
„Karibští plameňáci jsou vyšší než jejich jihoevropští příbuzní, měří průměrně 1,5 metrů. A jejich zbarvení odpovídá přijímané potravě,“ říká Juan a dělí se s námi o uzrálé banány, abychom ptákům neměli co závidět.
Po chvíli poklidnou snídaňovou atmosféru naruší zajíkání volavky sedící na jednom z mangrovníků. Kousek odtud se na stromě krčí párek nabělených pelikánů.
Obracíme kajak, napínáme síly a pádlujeme proti sílícímu příboji. Zastavujeme na souši před výjezdem z mangrovu. Náš průvodce vytáhne z batohu obrovskou lasturu a vyzve nás: „Zahrajte mangrovu. Je to dávný mayský zvyk. Musíme přírodě poděkovat za krásy, které nám stromy nabídly, abychom se sem zase mohli vrátit.“
Nadechnu se a zatroubím.
Hasta la vista, Yum Balam!
