Když jsme se s mým ex seznámili, nejedl vajíčka kvůli cholesterolu a nechodil na slunce. Byl bílý jak sýr a působil neduživě. Nemůžu z hlavy dostat jeho hlášku: „Slunce - žlutý vrah…“
Pak odjel na stáž do Anglie a situace s vejci se dramaticky proměnila.
Stipendium nebylo tak velké, a vydatná anglická snídaně vydržela i na celý den. Konzumace šesti vajec denně se stala normou.
Následovala perioda „nejím kuře“ a pak „nejím červené maso“.
Při každé návštěvě známých padaly předem dotazy: „Co Karel právě jí?“
Vzpomínám si na fáze „nejím bílé pečivo“ a „nejím pečivo“.
Období netolerance k pečivu přišlo právě v době školní docházky dcer, což dost zkomplikovalo přípravu svačin.
Vyhrocené byly manželovy stravovací návyky těsně před padesátkou, kdy v rámci programu „železná koule“ usiloval o dokonalou postavu a vyrýsované svaly. To třeba jedl týden jenom maso.
Po celé naše bezmála třicetileté manželství měla jedna potravina absolutní zákaz a úzkostlivě se hlídalo, aby se nedostala v žádné formě přes práh domu.
Byly to houby.
O to víc mě pobavilo, když poslal do společného rodinného chatu fotky z houbaření se svojí novou přítelkyní.
Život je změna a někdo potřebuje tu změnu permanentně.
