Jeden rám za druhým opřít pěkně o nerovnou stěnu chalupy, proužky hnědých trámů a bílé vymazávky se nestejnoměrně vlní a rámy pěkně pajdají, musím dát pozor, aby se dvacítka zarámovaných obrázků neskácela a stála jako vojáčci. Musejí počkat, až pro ně vyberu místo. Který půjde vedle maličkých oken, který na dlouhou stěnu a který hned za dveře staré chalupy. Rozbalené obrazy postupně stavím kolem dokola stěn, Díváme se s Ivanem oba, jak obrazy ladí jeden vedle druhého, jestli to takhle sedne, má to smysl. A když konečně visí, prohnuté dřevo roubených stěn nás potrápí, rámy kloktají ve vzduchu a musíme je podepřít, aby se nekymácely a visely bezpečně. Visí, už visí! A první návštěvníci výstavy budou v noci místní duchové a strážci, hospodář, co se tu kdysi oběsil na půdě a básník Šolc, který tu umřel mamičce v náručí.
