Spolupracují s námi známé osobnosti...
... a díky nim víme, jak na to. Jak publikovat cestopisy v médiích a přes literární soutěže proniknout mezi vydávané autory. Máme za sebou zámeckou dílnu na Loučeni, kde jsme psali se spisovatelem Ondřejem Neffem příběhy o tajemnu tak usilovně, až některým z nás zmodraly vlasy.
Dobíhající dlouhodobý kurz psaní cestopisů vrcholí setkáními s hvězdnými cestovateli, jako je šéfredaktor National Geographic Tomáš Tureček, rozhlasový moderátor Jan Pokorný a další. Nový turnus vypíšeme na jaře. Rozběhly se dlouhodobé kurzy, můžete se na lekci zdarma podívat. Stačí odpovědět na e-mail, ve kterém jste dostali Zpravodaj a domluvíme si termín.
Hezké čtení Vám přeje Dana
Často žádáte o posudky na své rukopisy.
V březnu startuje literární on-line kurz s Danou pro začátečníky i pokročilé.
Bude v něm prostor i pro čtení úryvků z vašich chystaných knih.
S Jakubem Kynčlem z Novinky.cz 7. 2. |
Budeme publikovat cestopisy v médiích
Na dlouhodobém on-line kurzu cestopisů nám radí profíci
Po reportérovi Tomáši Poláčkovi mezi nás zavítal rozhlasový moderátor Jan Pokorný. Pak šéfredaktor českého vydání National Geographic Tomáš Tureček a také Jakub Kynčl, cestovatel, gurmán - zástupce šéfredaktora Novinky.cz. Šéf NG vysvětlil, jak je pro psaní článků do legendárního časopisu důležité najít v cizině českou stopu. Bývalý pařížský rozhlasový zpravodaj Jan Pokorný zdůraznil, jak je vždy třeba přemýšlet o tom, co zajímá čtenáře či posluchače v Česku a že příběh zasazený do neobvyklého, neotřelého prostředí stále nejlépe funguje. Jakub Kynčl pak s námi zůstal celý kurz a pak konstatoval, že „nadšený cestovatel může být kolikrát lepší autor než znuděný profík“.
„Mile jste mě překvapili. Vaše cestopisy hodnotím jako nadstandard proti tomu, co nám běžně chodí do redakce. S pár úpravami jsou téměř všechny texty v pohodě použitelné. Pošlete mi je.“
Jakub Kynčl, zástupce šéfredaktora Novinky.cz
Na Vinohrady do Českého rozhlasu pozvali Natašu Richterovou, která si v pořadu Káva o čtvrté povídala s Patricií Strouhalovou o své prvotině Kuchařka z rybářské chaty... a samozřejmě o rybách, vaření a psaní.
Milan Šteindler se v pořadu Blízká setkání v Radio Café s Terezou Kostkovou zmínil i o kurzu tvůrčího psaní na zámku Loučeň (od minuty 23:20): „K přednášení mě kdysi přivedla Dana Emingerová, spisovatelka a kamarádka, protože ona vede kurzy kreativního psaní. Říkala mi, jestli bych jim nepřišel něco říct o scenáristice... a byl z toho třídenní workshop na zámku Loučeň, což bylo hrozně hezký.“
Co jsme si o sobě jako o autorech a o psaní objevili nového během poslední zámecké dílny
„Tím, že jsem toho ještě moc nenapsal, tak nenesu na ramenou tíhu celého světa. Ale i pár nesourodých osob a osobností na čtyři dny zavřených na zámku nejčastěji v jedné místnosti způsobilo, že mi ta ramena tu a tam nějaká energie dokonale sešlápla,“ píše účastník 6. zámecké dílny Marek Bucko. „Soused vedle mě vzpomene na někoho, kdo už tu není, a mně začnou slzet oči. Někdo přečte vtipnou povídku a je z nás společenství přátel smíchu. Druhého přes stůl zabolí kotník a já náhle řeknu au. A to mi prozrazuje, že snad umím i něco cítit. Nejen pečínku z kuchyně nebo hovno, když do něj šlápnu. Cítím to veselí, ten smutek, tuším za tím děje a události. A to si díky všem kolem sebe uvědomuju. A to musí mít autor. Mohu mít hlavu plnou námětů a v té hlavě se hrabat jak chudá holka v kufru - nic nenapíšu. Ale když cítím, tak píšu. Když píšu, tak cítím. A potom perem i bez něj tvořím příběhy. A ty jsou to jediné, co tu po mně zbude.“
Loučeň se svou patrovou knihovnou, labyrinty, benátskými zrcadly a tajnými dvířky v komnatách je pro zázraky jako stvořená.
A také se zázraky děly... Jaké? To si můžete přečíst i zde.
Tahle literární soutěž by mohla účastníky kurzů zajímat. Téma je skvělé, hodně podobné tomu z Loučeně - Tajemství staré knihovny. Než by studenti práce odeslali, rád se na vše mrknu.
Společný zážitek v Luxoru
„Grafický“ román spisovatelky Markéty Pilátové a ilustrátorky Elišky Podzimkové propojuje krátké texty s kolážemi – ilustracemi, fotografiemi a komiksem, a tak ukazuje v jakémsi rodinném albu hlavní milníky Arnoštova života. Kniha se dá přečíst za jeden večer. Tvoří ji krátké rozhovory spisovatele s jeho postupně dospívajícími dětmi – Evou a Pepim. Zpočátku naivní otázky střídají vážná témata, v nichž syn a dcera otvírají tatínkovy skřínky třinácté komnaty a zjišťují, že jejich otec je jeden z nejvýznamnějších světových autorů, kteří prožili a zaznamenali zvěrstva holokaustu. Pak však vypráví i o tom, jak po koncentrácích přišlo okouzlení ruskými osvoboditeli a nadějemi na lepší svět, který si v poválečné době mnoho bývalých vězňů spojovalo s komunismem. Přečtěte si Daninu recenzi s názvem Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu.
Díky Asje, Nataše, Jitce, Ireně, Markovi, Editě a Bohoušovi, kteří přišli na křest Arnoštovy cesty, jsme měli unikátní společný zážitek. |
Na čtvrteční dlouhodobé kurzy můžete chodit i prezenčně s Danou a Natašou.
Na jednu podvečerní lekci jste zváni, můžete se podívat zdarma. Stačí odpovědět na e-mail, ve kterém jste dostali Zpravodaj, a domluvíme si termín.
Podvečerní kurz se koná v Opletalově ulici jednou za 14 dní ve čtvrtek od 17.30 do 20.30 h. |