tak za něj trpíš,
za jeho bolesti,
za jeho strachy
a za všechno, co by mu mohlo ublížit.
A trneš hrůzou pokaždý,
když nevíš,
kde je nebo co s nim je.
Sedím v davu
a v tom všem hluku
neslyším vlastní ticho.
Mám úzkost z lidí,
z lidí, co se radují,
a já se nedokážu radovat s nimi.
Smývám ze sebe tvou vůni,
kterou vtiskl jsi mi do kůže.
Chtěl bych něco slyšet,
možná zvuky padajícího deště.
Vpíjím se do země,
která tiše sní.
Uznávám svoji křehkost,
chvěju se s listím
v letním vánku
a čekám, až den změní se v noc.
Chci se v tobě topit,
chci plavat v tvých očích
a zapomenout na svět.
Mohl bys pochopit,
že když ve mne padá sníh,
nechci nic víc,
než je teď.
Cítím tvou blízkost
a snažím se vzchopit,
ze všech ran života.
Aby to někdo zastavil
Někde, uvnitř vší té hloubi
hledám plané růže.
a za všechno, co by mu mohlo ublížit.
A trneš hrůzou pokaždý,
když nevíš,
kde je nebo co s nim je.
Sedím v davu
a v tom všem hluku
neslyším vlastní ticho.
Mám úzkost z lidí,
z lidí, co se radují,
a já se nedokážu radovat s nimi.
Smývám ze sebe tvou vůni,
kterou vtiskl jsi mi do kůže.
Chtěl bych něco slyšet,
možná zvuky padajícího deště.
Vpíjím se do země,
která tiše sní.
Uznávám svoji křehkost,
chvěju se s listím
v letním vánku
a čekám, až den změní se v noc.
Chci se v tobě topit,
chci plavat v tvých očích
a zapomenout na svět.
Mohl bys pochopit,
že když ve mne padá sníh,
nechci nic víc,
než je teď.
Cítím tvou blízkost
a snažím se vzchopit,
ze všech ran života.
Aby to někdo zastavil
Někde, uvnitř vší té hloubi
hledám plané růže.
