„Miláčku!!! Tys´zase objednávala nějaký hadry v Bonbonfixu?! Nebo nějaký světýlka?!“
„Ne! Proč se ptáš?!“
„Za dveřma je balík! A něco z něj červeně září!“
„Tak to bude to brzdový světlo, co sis´kupoval na Alibabaexpresu!“
„Nesmysl! I když je to čínský, tak to má svítit až na motorce.“
Manželka Jitka se přichází podívat taky, okukuje balík z předsíně a s nekomplikovanou ženskou logikou odpovídá: „Třeba to poslali už zapojený!“
Mávnu rukou a rozvíjím konspirační teorie: „Co když je to radioaktivní? Třeba z Ruska odněkud…“
„No jasně a posílá ti to sám Putin!“ chechtá se Jitka.
„Nech bejt,“ uvažuju nahlas. „On takhle likviduje i jednotlivce. A já jsem tuhle v hospodě o něm mluvil dost blbě. Takže teď posílá jed, plutonium, nebo něco paranormálního. Protože… i já mám tyhle schopnosti.“
„Prosím tě, jaký ty máš nadpřirozený schopnosti?“
„Přesně jsem věděl, že Sparta porazí v neděli Jablonec. Potom, že v práci povýší místo mě Nováka a že sousedka je v tom. Ještě než to na ní bylo vidět!“
„Jo, s tím Jabloncem a tvým povýšením je to jasný i mně a to mi fotbal, ani vaše pitomá firma nic neříkají. A sousedka byla za posledních deset let těhotná častějc´, než padal sníh v Praze… Cos´měl v tý hospodě?“ ptá se Jitka.
„Boršč, pirohy a ruskou vodku.“
„Tak to je dobrý. Takhle on ti Putin odpustí…“
„Si blbá…“ odfouknu, „Jestli to není nějaká akce Český pošty?“
Jitka se zamyslí: „Faktem je, že pošta vlastní sklady, kde mají nedoručené balíky s poškozenou adresou, nebo jinak nedoručitelné. A ty prodávají. Někdy za paušál- někdy v aukcích. Nikdy nevíš, co v tom balíku je. Může tam být něco vzácného a napakuješ se. Nebo je tam prd a proděláš!“
Přikyvuji: „Oni se asi stejně inspirovali svým běžným provozem. Prý je o tom i reality show na Čétéčku „Pošta projebe“… Zničej´toho tolik, že to musí roznášet lidem zdarma.“
„Miláčku,“ podotkne Jitka mírně jízlivě, „to je „Pošta pro Tebe“! A je to o něčem úplně jiném.“
„Třeba mají novou službu!“ vzpomněl jsem si na balík objednaný v e-shopu 9.prosince, doručený Českou poštou 17.ledna. „Po službách Balík na poštu a Balík do ruky ještě Balík v prdeli…“
„Nebuď vulgární. Podívej!!! Ta červená záře zesiluje!!!“
„Nezdá se mi to???“ polknu vyděšeně nasucho.
„Já nevím…“ odpoví Jitka bojácně. „Mám tě štípnout?“
„Jo, zkus to.“
„Tak co? No, už jsem tě štípla!“
„A já nic necejtil!“
Jitka pokýve hlavou: „Takže seš´tupej jako vždycky. Ve snu bys´alespoň dělal chytrýho. Nezdá se nám to! Je to vážný. Co budeme dělat?!“
„Otevřeme to!“ zavelím.
„Ustup dozadu a raději dýchej přes kapesník!“
Roztrhnu balící papír, otevřu krabici a… A v balíku sedí beruška, žhnou jí krovky a v puse má malý teplomýrek.
Jitka zírá: „Jé brouček - beruška! Jako maličká žárovička! Nezabíjej jí.“
„Neboj,“ odpovídám Jitce a nenápadně za zády pouštím z ruky pantofli.
„Co ti je???“ ptám se berušky konsternovaně.
„Covid,“ řekne smutně beruška. „Mám horečku jako prase! Mí majitelé se báli nákazy. Chtěli mě uvázat v lese ke stromu, ale nesehnali na mě obojek. Tak mě poslali nazdařbůh balíkem do světa.“
„Je to ksindl, odplivnu si. Chceš čaj?“
„Tak jo, souhlasí beruška. A co s tou horečkou?“ ptá se a rudé krovky jí žhnou čím dál silněji.
„Víš co? Na červenou je nejlepší růžová.“ řeknu úplnou blbost, přesto beruška přikyvuje jak houpací kůň na schůzi. „Tady máš tabletu ibalginu, vlez si na ní a lízej jí. Ať už přestaneš žhnout a svítit. Stmívá se už a zvenku to kvůli té červené záři u nás v oknech vypadá jako bordel. A ten tu přitom není. Ten je jenom v Rusku a na poště!“
Zadání:
Napište příběh, který začíná: Někdo zazvoní u dveří. Otevřu, ale za nimi leží na zemi jen balík. Skrz balící papír vychází načervenalá záře.
