 |
| Bohunka si sen splnila v únoru 2024 na Lofotách |
Jak jsem mohla, byla jsem u okna jiného. Ráda bouřku pozoruji dodnes.
O polární záři jsem si jen četla a snila a postupem času jsem začala mít touhu vidět ji na vlastní oči. Sice jsem nikdy nepochopila, jak je to možné, skončila jsem vždy jen s poznatkem, že za auroru může magnetické pole a nějaké poruchy v atmosféře způsobené slunečním větrem. A ještě, že tyto úkazy vznikají od 80 km a výše nad Zemí. Víc jsem toho nepochopila, ale nebylo to pro mě tak podstatné, stačil by mně jen zážitek.
Téměř vždy, když se připravovala cesta do ciziny, jsem ve skrytu duše doufala, že se mi moje přání splní. V duchu jsem si představovala tu nádheru, ale bohužel, do dnešního dne se mně to nepodařilo. Navštívila jsem sice několik oblastí, kde se polární záře vyskytuje, ale ve špatnou dobu. Bývá vidět na Islandu, Aljašce a jiných severních lokalitách, které jsem navštívila, ale vždy to bylo špatně načasované. Polární záře nebyla nikdy ta priorita, pro kterou by se na sever jelo, a tak jsem byla manželem přemluvena: „to bys zmrzla, tam pojedeme někdy „na otočku“, jen na pár dní, ale ne na naše dlouhé výpravy“. A tak se mám stále na co těšit. Jen při představě, nebo když vidím tento zázrak v televizi, mi naskakuje husí kůže a celým tělem mně prochází příjemné mrazení. Nemůžu odtrhnout oči a znovu toužím být u toho představení osobně. Pokud se na to dívám pozdě v noci, nemůžu ani usnout. Celá se mírně chvěju a musím si brát prášek na spaní. Asi to bude zatím nesplněná opravdová touha. Je to možná moc dobře. Často jsem slyšela, že pokud se touha naplní, už není tak velká a někdy skoro zmizí. A tak já se mám stále na co těšit, že se mi přání vyplní, jen se bojím, abych to ještě stihla. Zatím si musím vystačit s bouřkou.
Zadání:
Napište esenci touhy po čemkoli - po jídle, po svobodě, po milostném spojení... Co vám tato touha způsobuje v mysli? Jak se projevuje v těle? Může to být i ucelený příběh, ale nemusí.
O polární záři jsem si jen četla a snila a postupem času jsem začala mít touhu vidět ji na vlastní oči. Sice jsem nikdy nepochopila, jak je to možné, skončila jsem vždy jen s poznatkem, že za auroru může magnetické pole a nějaké poruchy v atmosféře způsobené slunečním větrem. A ještě, že tyto úkazy vznikají od 80 km a výše nad Zemí. Víc jsem toho nepochopila, ale nebylo to pro mě tak podstatné, stačil by mně jen zážitek.
Téměř vždy, když se připravovala cesta do ciziny, jsem ve skrytu duše doufala, že se mi moje přání splní. V duchu jsem si představovala tu nádheru, ale bohužel, do dnešního dne se mně to nepodařilo. Navštívila jsem sice několik oblastí, kde se polární záře vyskytuje, ale ve špatnou dobu. Bývá vidět na Islandu, Aljašce a jiných severních lokalitách, které jsem navštívila, ale vždy to bylo špatně načasované. Polární záře nebyla nikdy ta priorita, pro kterou by se na sever jelo, a tak jsem byla manželem přemluvena: „to bys zmrzla, tam pojedeme někdy „na otočku“, jen na pár dní, ale ne na naše dlouhé výpravy“. A tak se mám stále na co těšit. Jen při představě, nebo když vidím tento zázrak v televizi, mi naskakuje husí kůže a celým tělem mně prochází příjemné mrazení. Nemůžu odtrhnout oči a znovu toužím být u toho představení osobně. Pokud se na to dívám pozdě v noci, nemůžu ani usnout. Celá se mírně chvěju a musím si brát prášek na spaní. Asi to bude zatím nesplněná opravdová touha. Je to možná moc dobře. Často jsem slyšela, že pokud se touha naplní, už není tak velká a někdy skoro zmizí. A tak já se mám stále na co těšit, že se mi přání vyplní, jen se bojím, abych to ještě stihla. Zatím si musím vystačit s bouřkou.
Zadání:
Napište esenci touhy po čemkoli - po jídle, po svobodě, po milostném spojení... Co vám tato touha způsobuje v mysli? Jak se projevuje v těle? Může to být i ucelený příběh, ale nemusí.
