Prudce jsem se otočila a kde se vzal tu se vzal, starý pán. ,,Tyhle bobulky nejezte,” zopakoval už klidným hlasem. ,,Jsou jedovaté.”
,,Cože? To nejsou borůvky?” vyjekla jsem.
,,Ne, slečno, nejsou.”,
,Tak to jsem moc ráda že jste mě zastavil… Děkuju. Já vám vlastně vděčím za život!”
,,Ale tak bych neřekl, to byla maličkost. Vy nejste místní, že?”
,,Ne nejsem. Jsem tu na víkend.” prozradím na sebe a až teď si začínám všímat, že má na sobě mysliveckou uniformu. Poněkud staromódní, pomyslím si, ale co. Co člověk, to vkus.
,,Tak se mějte a dávejte na sebe pozor,” mávnul na mě a vstoupil přímo do náruče hlubokého lesa.
,,Ale tak bych neřekl, to byla maličkost. Vy nejste místní, že?”
,,Ne nejsem. Jsem tu na víkend.” prozradím na sebe a až teď si začínám všímat, že má na sobě mysliveckou uniformu. Poněkud staromódní, pomyslím si, ale co. Co člověk, to vkus.
,,Tak se mějte a dávejte na sebe pozor,” mávnul na mě a vstoupil přímo do náruče hlubokého lesa.
Když jsem se po chvíli otočila, abych se ho zeptala na jméno, už ho nebylo vidět. To se mu musí nechat, na starého člověka chodí fakt rychle. Asi ten horský vzduch.
Druhý den jsem se šla projít schválně na to samé místo. Třeba budu mít štěstí a znovu ho potkám, říkala jsem si. Před odjezdem bych mu chtěla ještě jednou poděkovat a rozloučit se. Dlouho jsem jen tak chodila po lese a nic. Už už jsem si myslela, že na to peču, a v tu chvíli: ,,Alé, co vy tady děláte?” ozvalo se za mnou tak znenadání, až jsem nadskočila.
Druhý den jsem se šla projít schválně na to samé místo. Třeba budu mít štěstí a znovu ho potkám, říkala jsem si. Před odjezdem bych mu chtěla ještě jednou poděkovat a rozloučit se. Dlouho jsem jen tak chodila po lese a nic. Už už jsem si myslela, že na to peču, a v tu chvíli: ,,Alé, co vy tady děláte?” ozvalo se za mnou tak znenadání, až jsem nadskočila.
Jak to ten člověk jen dělá?
,,To jsem ráda, že jsem vás stihla potkat. Chtěla jsem se s vámi rozloučit. Zítra odjíždím,” vychrlila jsem na něj.
,,Tak to si vemte na cestu tyhle borůvky. Natrhal jsem je dnes ráno za mou hájenkou. Jsou to opravdové lesní borůvky.”
,,Né, to vám nemůžu brát.”
,,Jen berte, když vám nabízím. A vlastně mi tím uděláte laskavost, že nebudete sbírat něco jiného.” A přitom na mě mrkl.
,,To jsem ráda, že jsem vás stihla potkat. Chtěla jsem se s vámi rozloučit. Zítra odjíždím,” vychrlila jsem na něj.
,,Tak to si vemte na cestu tyhle borůvky. Natrhal jsem je dnes ráno za mou hájenkou. Jsou to opravdové lesní borůvky.”
,,Né, to vám nemůžu brát.”
,,Jen berte, když vám nabízím. A vlastně mi tím uděláte laskavost, že nebudete sbírat něco jiného.” A přitom na mě mrkl.
,,Tak moc děkuju a na shledanou.”
A tak se stalo, že jsem z víkendové dovolené odjížděla s vidinou nového přátelství a lavorem borůvek.
O rok později jsem si říkala, že bych si měla udělat zase výlet do té stejné zapomenuté vesničky. Před cestou do lese jsem si zašla do místní hospůdky na něco malého. Sedla jsem si do rohu místnosti a začala si prohlížet interiér vyzdobený všelijakými starými artefakty. Otočila jsem se a začala zkoumat fotky na stěně. ,
A tak se stalo, že jsem z víkendové dovolené odjížděla s vidinou nového přátelství a lavorem borůvek.
O rok později jsem si říkala, že bych si měla udělat zase výlet do té stejné zapomenuté vesničky. Před cestou do lese jsem si zašla do místní hospůdky na něco malého. Sedla jsem si do rohu místnosti a začala si prohlížet interiér vyzdobený všelijakými starými artefakty. Otočila jsem se a začala zkoumat fotky na stěně. ,
,A ejhle.”
Na jedné černobílé fotce byl i můj známý zachránce života. Bylo to myslivecké společné foto. Zrovna při mém objevu mi hospodský nesl pití. A tak jsem mu nadšeně sdělila, že tohohle pána já znám. Minulý rok jsem se s ním seznámila v lese.
Hospodský se nejdřív podíval na pána na skupinovém fotu na kterého jsem nedočkavě ukazovala prstem a pak podezřívavým okem na mě.
,,Paninko, toho jste znát nemohla. Ten zemřel v osmapadesátým. To byla tragédie. Šel prý z mysliveckýho bálu z vedlejší vesnice a cestou se nejspíš otrávil nějakejma bobulema, páč ho ráno našli mrtvýho. V tu dobu jste byla ještě na houbách.”
Zamrazilo mě. Znovu jsem se pozorně zadívala na fotku.
A teď se mi přišlo, že se na mě můj hajný usmívá.
