Jiříček ťape napřed. "Opatrně Jirko! drž se při kraji!" volám za ním.
"Mami, maminko! Tady je zraněný zajíček!"
Krčí se nad krvavou hromádkou u krajnice. "Chudáček, musíme mu pomoct," natahuje k němu ruku, a než jsem u něj, už laská sražené zvířátko po srsti.
"Ne, Jirko, nesahej na něj," odtahuju mu ruku a hledám dezinfekci v batohu. "Nesmíš na něj sahat.""Ale určitě ho to bolí. Ty mě vždycky hladíš, když mě něco bolí."
"Zvířátka v lese se nehladí. To jsem ti přece říkala."
"Já mu ale chci pomoct! Ty mu nechceš pomoct?"
"Chci, Jíro."
"Ale nejvíc mu pomůžeme, když zavoláme panu Břeňkovi. On je myslivec a ten mu umí nejvíc pomoct."
"On ho vyléčí?" vrhne na mě Jirka tázavý pohled.
"Ano," zalžu.
