Kdykoliv byla příležitost trávit s ním čas, nohy bych si přelámala. S babičkou byla v kuchyni nuda. „To máš moc velké Kamilo, krájej to menší,“ cepovala mě. Za chvíli se ozvalo: „Nedělej to tak malé Kamilo, neslyšela jsi?“
„Jdu zatopit starouškům do penzionu do Pečovatelského!“
Dohadovali jsme se s bráškou, kdo z nás půjde tentokrát. Babička by si toho špunta raději nechala doma.
Vždy jsme ho ukecali a vzal nás oba.
Vždy jsme ho ukecali a vzal nás oba.
Děda byla aktivista. Dělal, nejen topiče, ale i hlídače v klubu zahrádkářů. Střežil alkohol a potraviny svatebčanům. Hlídali jsme s ním a hráli jsme tam žolíky. Nikdy jsme sice nevyhráli, ale byl to adrenalin. Ten večer jsme karty zapomněli.
„Dědo vyprávěj,“ naléhali jsme s bráchou.
Nenechal se pobízet. Otevřel si proviant za odměnu. Jo pivo, to děda miloval.
Nenechal se pobízet. Otevřel si proviant za odměnu. Jo pivo, to děda miloval.
„Tak děti,“ přitulil nás k sobě, „místo pohádky na dobrou noc vám budu vyprávět o vaší babičce.“
„Ne, už zase !!!“
Dozvídáme se, že za socialismu se kradlo o sto šest.
„To jsme tenkrát nemohli sehnat obložení do koupelny,“ mnul si děda vousy, „ale vaše babička dostala nápad. “
Kolegyně ji na dílně na tělo namotali umakart a stáhli ji opaskem. Na roli si navlékla baloňák a vyrazila se odpíchnout na vrátnici. Cesta k vrátnici byla hotová odysea. Gravitace působila a role se tíhou začala sesouvat.
Děda se cestou na odpolední minul s babičkou na zastávce autobusu. Pokusila se o úsměv a procedila mezi zuby: „Je to doma, Fanoušku!“
Kolegyně ji na dílně na tělo namotali umakart a stáhli ji opaskem. Na roli si navlékla baloňák a vyrazila se odpíchnout na vrátnici. Cesta k vrátnici byla hotová odysea. Gravitace působila a role se tíhou začala sesouvat.
Děda se cestou na odpolední minul s babičkou na zastávce autobusu. Pokusila se o úsměv a procedila mezi zuby: „Je to doma, Fanoušku!“
Autobus přistavil a kolegové „gentlemani“ babičku pustili jako první.
Pokoušela se nastoupit, ale bez úspěchu. Zastávka burácí smíchy. Spolupracovníci babičku popichovali: „A copak paní kolegyně dnes není ve formě?“
„Co je to ten umakart dědo?“ ptá se bráška. „Ten ti Pavlíku můžu ukázat, kousek mám ve stodole.“ A jak to dopadlo dědo?“
Babičku s ruměncem na tváři vynesli kolegové do autobusu jako královnu z Egypta. Během cesty se ještě pár mužů zvedlo ze sedadla se slovy: „Prosím madam…“
Babička na provokace nereagovala. Stěží popadala dech. Ač byla v pase jako vosa, role ji tlačila na žebra. Spolupracovnice jí mumifikovali. Po spáncích jí stékaly čůrky potu a v duchu už se viděla doma.
„Dědečku, to se babička nebála krást, vždyť se to nesmí?“ prohlásil bráška. Dozvídáme se, že za socialismu se kradlo o sto šest.
„Tak teď jste pochopili, děti moje, co to byl ten socialismus !!! KDO NEKRADL, OKRÁDAL RODINU!"
„Tak teď jste pochopili, děti moje, co to byl ten socialismus !!! KDO NEKRADL, OKRÁDAL RODINU!"
