1. února 2023

VÝLET SNŮ - NAPSALA ANDREA DUDAŠKO

Seděli jsem s v male kajutě. Lucerna u stropu se míhala sem a tam, a tak se naše stíny pravidelně zmenšovaly a zvětšovaly podle toho, jak se loď naklonila.
Bylo mi z toho houpání trochu zle. Dva dny na lodi. S cizími lidmi. Navíc tak divnými. K jídlu jen ryby. No, výlet ke nezaplacení.
Kapitán vypadal, že je pořád zpruzený až nasraný. Dva pomocníci vypadaly, že se ho pořád bojí a byli oba dost nemotorní. Další dva turisti na téhle plavbě snů byli kamarádi. Jeden neustále kontroloval mobil a nadával, že tu na moři, kurva, není signál. A druhý byl permanentně zpitý a nadával na tu kurvu, svoji snoubenku, která ho nechala.
Stejně jako minulý večer jsme tu seděli všichni spolu. Dřevěná loďka vrzala. Lucerna u stropu se komíhala. Stíny se zvětšovaly a zmenšovaly. Kapitán nás rentgenoval smrtícím pohledem. Nemotorové seděli v koutě a hráli karty. Chlápek s mobilem se rozčiloval, že pořád není signál. A odkopnutý milenec byl tak na mol, že přišel s geniální myšlenkou jít se v noci vykoupat. Vstal a vrávoral z kajuty ven a pak po palubě až k zábradlí. Sundal košili a hodil ji do moře. 
Kapitán beze slova vstal, došel k opilci a rukou silnou jako jeřáb ho chytil za paži: „Nikam,“ procedil mezi zuby. Bylo vidět, že v opilci kapitánovo chování zabrnkalo na ego. Začal vyřvávat, že si kurva může jít zaplavat, kdy se mu kurva chce a snažil se vymanit z kapitánova sevření. Kapitán ještě chvíli to nadávání a cukání snášel, pak dal opilci facku tak velkou, že ho musel chytit, aby nezahučel do moře. Opilec vystřízlivěl a kapitán ho dovedl zpět do kajuty. 
„Jsou tu žraloci,“ dodal jen.
Nadechl se a začal vyprávět, jak sloužil na dopravní lodi, jak loď ztroskotala a polovina posádky se utopila a druhá polovina se pochytala všeho, co z nákladu a lodi zbylo a plavalo na hladině. Vyseli tam už 12 hodin, když v tom připlaval první bílý žralok. 
„Víte, žralok má oči jak dva uhly. Myslíte si, že je mrtvý. Dokud neobrátí oči v sloup a pak se oceán začne barvit doruda. Někdy se žralok lekl kopání a odplaval, ale někdy ne. A takhle jsme tam byli ještě dalších 18 hodin,“ zakončil svoje vyprávění.
Seděli jsme jak zařezaní, já, telefonista i vystřízlivělý opilec. Koukali jsme na kapitána a nikdo se ho neodvážil zeptat, proč po takové zkušenosti dělá kapitána na malé výletní lodičce pro turisty u pobřeží Indonésie.
V duchu jsem mu poděkoval za solidní základ pro další fóbii a zařekl jsme se, že recenzím na TripAdvisoru budu od teď věřit jen na 30%. Výlet snů jsme si opravdu představoval jinak.