Předmluvy ke knihám

Nové Vilémovice jsou moje dětství. Viděl jsem mnoho krásných koutů naší vlasti, navštívil jsem cizí kraje, ale nikdy jsem se neubránil srovnávání. Vilémky vždy vítězily. Tam jsem prožil vše důležité v mém dětství. I další putování životem ve mně zanechalo nesmazatelné stopy. Mnohé vzpomínky na roky dospívání byly tak intensivní, že jsem si je uchoval v mysli do těchto dnů.
Moje povídání, do kterého se začtete, nebo zaposloucháte na následujících stránkách, obsahuje devadesát procent skutečnosti. Zbytek jsou fabulace, kterým ovšem já sám už začínám pomalu taky věřit.
Lidé, na které ve vzpomínání narážím, jsou rovněž v devadesáti procentech reálné figury. Těm se také, pokud se jich některé momenty dotkli, hluboce omlouvám. Pokud jsem si to nevymyslel, tak se to tak nějak stalo.
Rovněž časová osa je v povídání lehounce posunutá. Např. kostel vyhořel nikoli v šedesátých letech, ale až v letech sedmdesátých.

(Jiří Wilson Němec)