Teď jde pro vnuka, na poslední chvíli, na vnukovo přání. Hrát si s kamarády ve školce ho baví, chce chodit domů jako poslední.
Péťa uvítá příchod babičky s nesouhlasným křikem. "Ne! Ještě je tady Martin! Ještě si s ním budu hrát. Já ještě nejdu domů!" A zadupe nohama.
Marta zkontroluje hodinky, čtvrt hodiny do konce provozní doby školky, Péťovi řekne "Tak dobře" a míří si to k lavičce na dvorku školky, vyčká tedy rodiče Martina a pak všichni odejdou spolu.
"Jak se to chováš k babičce? " prořízne vzduch ostrý hlas učitelky mateřské školky. "Hned se seber a ODCHOD, Péťo" dodává učitelka už smířlivěji. "Ti dnešní mladí jsou ale nervózní" pomyslí si Marta a prohlíží si o generaci mladší učitelku. Péťa se svěšenou hlavou říká "Tak ahoj, Martine" a neochotně se připojí k babičce.
Jdou kolem bohatě vyzdobeného květinového krámku. Marta chce rozveselit ztichlého vnuka a navrhuje, že koupí mamince kytku. Vejdou do obchodu. Péťovi padne do oka krásná, bohatě nazdobená kytice. "Tu chci!" křičí. "Ne" odpovídá Marta a přemýšlí, jak situaci nejlépe s vnukem zvládnout. Ví, že bude nakonec po jejím, je trpělivá a hledá způsob, jak se nejlépe s vnukem dohodnout. Vnuk poskakuje po krámku a neustále ukazuje na různé předměty, které dle svých slov "úplně nutně potřebuje". Marta nabízí, že koupí JEDNU gerberu, či JEDNU růži.
"No tak, poslechni babičku", téměř křičí brunátná květinářka, tentokráte Marty věku. Marta se překvapeně na prodavačku dívá, tak věkem to asi nebude, že by opravdu vychovávala špatně? Má to dělat nějak jinak? Péťa vybírá květinu, platí a odcházejí. Péťa poskakuje s gerberou a Marta se mu snaží stačit.
Nejednou Péťa zpomalí, připojí se k babičce a tiše vsune svoji ruku do té její.
Uzpůsobí svůj krok tomu jejímu. "Ta kytka je ale hezká, babi."
"Ano, vybrali jsme dobře" přitaká Marta, "maminka bude mít radost".
Jdou kolem bohatě vyzdobeného květinového krámku. Marta chce rozveselit ztichlého vnuka a navrhuje, že koupí mamince kytku. Vejdou do obchodu. Péťovi padne do oka krásná, bohatě nazdobená kytice. "Tu chci!" křičí. "Ne" odpovídá Marta a přemýšlí, jak situaci nejlépe s vnukem zvládnout. Ví, že bude nakonec po jejím, je trpělivá a hledá způsob, jak se nejlépe s vnukem dohodnout. Vnuk poskakuje po krámku a neustále ukazuje na různé předměty, které dle svých slov "úplně nutně potřebuje". Marta nabízí, že koupí JEDNU gerberu, či JEDNU růži.
"No tak, poslechni babičku", téměř křičí brunátná květinářka, tentokráte Marty věku. Marta se překvapeně na prodavačku dívá, tak věkem to asi nebude, že by opravdu vychovávala špatně? Má to dělat nějak jinak? Péťa vybírá květinu, platí a odcházejí. Péťa poskakuje s gerberou a Marta se mu snaží stačit.
Nejednou Péťa zpomalí, připojí se k babičce a tiše vsune svoji ruku do té její.
Uzpůsobí svůj krok tomu jejímu. "Ta kytka je ale hezká, babi."
"Ano, vybrali jsme dobře" přitaká Marta, "maminka bude mít radost".
