11. února 2023

Tátovo dětství – napsala Adéla Pokorná

Všechny vzpomínky se mi okamžitě vybaví a já jen s pocitem neukojitelné nostalgie, pokračuji dále v chůzi.
Provázím mé dcery lesem a ukazuji jim místa, na které jsem si jako malý vytvořil spoustu nezapomenutelných zážitků.
Jde například o poměrně vysoký skalní útvar, ze kterého jsem kvůli mému tvrzení, že se nebojím výšek, sletěl přímo do hromady listí. O chatu mých prarodičů, kde jsme často trávili i skoro celé léto a probouzeli se s výhledem na prosluněnou louku. Nebo o určitý úsek lesa, ve kterém jsme s bratrem na večerní procházce potkali opilého myslivce sedícího na stromě. Místo, protkané tolika vzpomínkami, ať těmi dobrými či těmi špatnými, už navždy bude z části definovat mé dětství.