„Máro, je to jednou za život…“
„To máš pravdu. Právě proto by to měl být hlavně den pro nás, ne pro široké příbuzenstvo. Takhle si ani s každým nedáš panáka, jen budeš jak splašená řešit, jestli se dostatečně baví a sama z toho nebudeš mít nic.“
„Tobě se to říká, když jsou vaši spolu celej život a máš jednu ségru, já mám několik otčímů i macech a…“
„A dovedeš si představit, že by se všichni potkali na jednom místě?“ přerušil mě Marek.
„No to asi těžko,“ uznala jsem.
„Tak podle čeho bys je vybírala? Pozvala bys Kamila, protože byl s mámou nejdýl, nebo Libora, protože od něj máš další sourozence?“
Rezignovala jsem.
„Nemysli si, Baru, já taky chci, abychom na náš velký den nikdy nezapomněli. Víš, co mě napadlo?“
„To netuším.“
„Co kdybychom se vzali nějak šíleně?“
„Jako Karel Gott v Las Vegas třeba?“
„Myslel jsem něco levějšího, ale skoro stejně ulítlýho. Napadlo mě, že bychom se vzali při seskoku padákem. Co ty na to?“
Neměla jsem slov. „Jak jsi na to, proboha, přišel?“
„Hele, to není žádný momentální výplod mého pošahanýho mozku, pro mě to má velkou symboliku.“
„To by mě teda zajímalo jakou. Že mi nafouká pod šaty? Nebo že se v manželství budeme dobrovolně řítit střemhlav do chřtánu smrti?“
„Miláčku,“ uklidňoval mě a vzal a za ruku. „Nejsme věřící, takže kostel padá, na Hlubokou nemáme, úřad je moc strojený, to jsi sama říkala. No a my dva jsme se přece seznámili v letadle, máme rádi pobyt na čerstvém vzduchu a… A hlavně bychom v ten okamžik byli sami a k tomu senzacechtivému příbuzenstvu bychom se snesli z oblak.“
Markovy oči neomylně zrcadlily jeho nadšení, zatímco já jsem byla zralá na panáka, možná víc. Skončili jsme na dně láhve v obětí a ráno nám bylo děsně blbě. Česneku jsme naštěstí měli doma dost, takže ranní vyprošťování mohlo začít.
„A víš co, miláčku?“ začala jsem ještě trochu v mátohách rozvíjet včerejší Márův nápad. „Pozveme všechny hosty jako překvapení na výlet. Sraz si dáme na nějakém poli, kde jim spadneme do náruče jako manželé.“
„Manželé Bára a Mára Sovákovi, to bude krásný. Máma bude asi trochu naštvaná, že mě nepovede k oltáři, ale až jí ucpeme pusu štrúdlem, bude mít radost s námi.“
„Pak je rychle naskládáme do autobusů a převezeme na místo, kde bude žranice.“
„A vezmeme se 2.července,“ měl jasno Marek.
„Proč proboha už tak brzy? Vždyť je to ani ne za měsíc,“ divila jsem se.
„Protože to je světový den UFO a mezinárodní den proti zapomínání. Mám to všechno do puntíku zjištěný. Jako ufoni se na ně sneseme a to ti garantuju, že na ten den nikdo z přítomných nezapomene.“
Dny plynuly, zařizování formalit úspěšně pokračovalo, sledování předpovědi počasí se stalo středobodem našich snídaní. Nejhorší bylo se neprokecnout.
Ráda bych byla muškou jenom zlatou, která pozoruje chování zvyšujícího se počtu batůžkářů, nad kterými co nevidět zakrouží malé sportovní letadlo s překvapením na palubě. Stáli jsme rozklepaní ruku v ruce ve slušivých skafandrech, podepsali potřebné dokumenty a hlavně řekli svorně ano. Po prvním novomanželském políbení se za nás připnuli naši tandemoví parťáci, v jejichž rukách teď ležela naše budoucnost. „Oni sami nechtěj umřít,“ uklidňovala jsem se, „je to pro ně jeden z mnoha skoků. Už ať jsme ale na zemi.“
Nadechli jsme se a skočili.
„Tobě se to říká, když jsou vaši spolu celej život a máš jednu ségru, já mám několik otčímů i macech a…“
„A dovedeš si představit, že by se všichni potkali na jednom místě?“ přerušil mě Marek.
„No to asi těžko,“ uznala jsem.
„Tak podle čeho bys je vybírala? Pozvala bys Kamila, protože byl s mámou nejdýl, nebo Libora, protože od něj máš další sourozence?“
Rezignovala jsem.
„Nemysli si, Baru, já taky chci, abychom na náš velký den nikdy nezapomněli. Víš, co mě napadlo?“
„To netuším.“
„Co kdybychom se vzali nějak šíleně?“
„Jako Karel Gott v Las Vegas třeba?“
„Myslel jsem něco levějšího, ale skoro stejně ulítlýho. Napadlo mě, že bychom se vzali při seskoku padákem. Co ty na to?“
Neměla jsem slov. „Jak jsi na to, proboha, přišel?“
„Hele, to není žádný momentální výplod mého pošahanýho mozku, pro mě to má velkou symboliku.“
„To by mě teda zajímalo jakou. Že mi nafouká pod šaty? Nebo že se v manželství budeme dobrovolně řítit střemhlav do chřtánu smrti?“
„Miláčku,“ uklidňoval mě a vzal a za ruku. „Nejsme věřící, takže kostel padá, na Hlubokou nemáme, úřad je moc strojený, to jsi sama říkala. No a my dva jsme se přece seznámili v letadle, máme rádi pobyt na čerstvém vzduchu a… A hlavně bychom v ten okamžik byli sami a k tomu senzacechtivému příbuzenstvu bychom se snesli z oblak.“
Markovy oči neomylně zrcadlily jeho nadšení, zatímco já jsem byla zralá na panáka, možná víc. Skončili jsme na dně láhve v obětí a ráno nám bylo děsně blbě. Česneku jsme naštěstí měli doma dost, takže ranní vyprošťování mohlo začít.
„A víš co, miláčku?“ začala jsem ještě trochu v mátohách rozvíjet včerejší Márův nápad. „Pozveme všechny hosty jako překvapení na výlet. Sraz si dáme na nějakém poli, kde jim spadneme do náruče jako manželé.“
„Manželé Bára a Mára Sovákovi, to bude krásný. Máma bude asi trochu naštvaná, že mě nepovede k oltáři, ale až jí ucpeme pusu štrúdlem, bude mít radost s námi.“
„Pak je rychle naskládáme do autobusů a převezeme na místo, kde bude žranice.“
„A vezmeme se 2.července,“ měl jasno Marek.
„Proč proboha už tak brzy? Vždyť je to ani ne za měsíc,“ divila jsem se.
„Protože to je světový den UFO a mezinárodní den proti zapomínání. Mám to všechno do puntíku zjištěný. Jako ufoni se na ně sneseme a to ti garantuju, že na ten den nikdo z přítomných nezapomene.“
Dny plynuly, zařizování formalit úspěšně pokračovalo, sledování předpovědi počasí se stalo středobodem našich snídaní. Nejhorší bylo se neprokecnout.
Ráda bych byla muškou jenom zlatou, která pozoruje chování zvyšujícího se počtu batůžkářů, nad kterými co nevidět zakrouží malé sportovní letadlo s překvapením na palubě. Stáli jsme rozklepaní ruku v ruce ve slušivých skafandrech, podepsali potřebné dokumenty a hlavně řekli svorně ano. Po prvním novomanželském políbení se za nás připnuli naši tandemoví parťáci, v jejichž rukách teď ležela naše budoucnost. „Oni sami nechtěj umřít,“ uklidňovala jsem se, „je to pro ně jeden z mnoha skoků. Už ať jsme ale na zemi.“
Nadechli jsme se a skočili.
Zadání:
Napište přběh, který končí větou: Nadechl se a skočil.
