2. prosince 2022

Konečně znova - napsala Jasmin Carmel

16. března 2019
26. listopadu 2022
Tak je to konečně tady! Dneska to bude podruhé, co budu číst v divadle Dobeška! Samým vzrušením div neskáču po místnosti, rozlítané myšlenky mi zběsile víří v hlavě a já netrpělivě očekávám sedmou hodinu večerní…
Úvod si vzala na starost Safi, která přibližuje, co to vlastně jsou Kurzy tvůrčího psaní. 
Hned na začátek jsem se ujala, společně se spolužačkou z kurzů Lindou, motýlího komparzu, takže jakmile Safi dočte, prolétneme po jevišti s tykadly na hlavě a já se u toho snažím aspoň trochu napodobit mávání křídel. 
26. listopadu 2022
I když téměř není vidět do hlediště, zřetelně slyším ozývající se smích diváků. Hned po nás začíná kuklící scénka podle povídky Metamorfóza, kterou skvěle zahráli Šimon a Kryštof Pravdovi.
Poté na podium vchází Marek, který moderuje celý večer a hned od začátku baví diváky svým osobitým stylem humoru. 
První žáci Dany Emingerové začínají číst své povídky, které sepsali na jejích kurzech…
První půlka večera, proložena hudebními vystoupeními, se po přestávce plynule překlene do poloviny druhé, kdy i já konečně vstoupím na jeviště. Jakmile se posadím před diváky a uchopím mikrofon, přepadne mě zvláštní pocit klidu. Na svoje první čtení tady nikdy nezapomenu. Tehdy mi bylo dvanáct let. O čtyři roky později se sem vracím. Jak moc jsem toužila si to zase zopakovat! A to mi teď konečně bylo znova umožněno. Zhluboka se nadechnu, a začnu číst. Všechno jde jako po másle. Slyším, že můj hlas je zřetelný a ani výslovnost mi nedělá problém! 

26. listopadu 2022
To je to kouzlo Dobešky. 
Když skončím, ozve se potlesk z diváckých řad. Ten pocit je opojný. Jakmile ho jednou zakusíte, nejradši byste to slyšeli pořád. Ano, opravdu je to pro mě skoro něco jako droga. Užívám si svou „minutu slávy“ a dojatě poslouchám pár ostatních, kteří ještě dočítají. Čtení příběhů nádherně zakončí Zdena Součková, kdy se všichni, včetně nás účinkujících, trháme smíchy při její povídce Mami, co je to čupák?. Je to zároveň název naší společné knihy, kterou dnes slavnostně pokřtili profesor Pavel Pafko a neteř spisovatele Arnošta Lustiga Hana Salajková.

Autorské čtení je u konce, je 21:01 a diváci se chystají domů. Já ještě chvíli stojím, loučím se s ostatními, které s hrdostí nenazývám jen mými kolegy a spolužáky, ale též přáteli, a to i přes výrazný věkový rozdíl. Ale co, věk je jenom číslo. Tady jsme všichni na jedné vlně. Dohromady nás spojuje společná záliba- psaní. Láskyplně se rozhlížím po prostoru divadla a vnímám doznívající atmosféru.
Díky Dano, že jsi mi znova splnila mé přání zde číst. 
Díky Dobeško, že jsi mi umožnila další nezapomenutelný zážitek.