 |
| Jan Štursa: Píseň hor |
„Pořád je na tebe jako pes, co? To já znám.“
„Už nevím jak se mu mám zavděčit. Všechno co mi řekne, to udělám, seno složím z vozu, zametám na dvoře, ale někdy mám pocit, že mu vadí že vůbec jsem. Nevím co mu chybí. Všechno má. Statek velký, plnou spíž jídla… A hodnou panímámu. Jak ta vaří…V neděli jí zbylo od oběda pár vdolků tak mi je přinesla večer potajmo do čeledníku, aby on nevěděl. To by bylo křiku."
„Z toho si nic nedělej bráško, jsme na tom stejně. Tuhle jsem šel kolem našeho starýho berana a dostal jsem takovou pumelici, až se mi v hlavě zatmělo. Je to smrdutej nesnášenlivej mizera.“
„Stejně jako hospodář, co?“
„Jo, přesně. Vždycky dělá že nic, jako by mě neviděl, a jak se k němu dostanu vystřelí mu zadní noha přesně mezi moje rohy. A taky mu nic nedělám. Nebo se jen tak pasu, uždibuju si trávu a najednou je za mnou a místo do trávy mě kouše do zadku. Proč mě? Proč si vybírá vždycky mě? Já si myslím, že žárlí.“
„A na co by žárlil?“
„No přece na tebe, že si ho nevšímáš jako mě.“
„Hloupost, on o to nestojí. Vždyť je to král celého stáda. Má každou ovci kterou si vybere. Pastviny kam oko dohlédne. Tráva je tady samá kytka, voní a podívej se okolo, ovečky jako tečky od kopce ke kopci. Když mě pantáta zbije moc, občas přemýšlím, že bych utekl. Někam daleko, kde by na mě byli hodní. Víš, že umím sloužit. Pasu taky dobře, nikdy se mi žádná ovečka neztratila a když ztratila tak jí za pár chvil najdu. Ale pak se kolem sebe ráno rozhlédnu a vím, že odsud nikdy neodejdu. Líbí se mi ty naše kopečky kulaté a mám rád tetičku Štursovou. Ta je na mě vždycky hodná."
„Jo tetička Štursová, to je ovčí víla. Když mám nějakou bolístku, vždycky příjde a namaže mi to bylinkama, ale potajmu, aby hospodář nevěděl. On často říká, že nás rozmazluje, že je škoda sádla a rozmarýnu na ovčí masti . Představ si, tuhle jsem slyšel, jak na ní volal: „Ani se k ovcím nepřibližuj, ty stará čarodějnice, nebo uvidíš co se stane.“ Ale ona se jen smála a volala na něj zpátky: „Však ty příjdeš až tě zase bude bolest soužit a i pro tebe budu mít hojení.“
Minulý rok jsem si roztrhl kůži o trny, bolelo to jako čert a celé to pálilo, ani spát jsem nemohla a teta Štursů mi to chodila mazat až se to celé zahojilo. jo, jo, je to dobrá ovčí víla, to ti povídám."
„Ty jsi také moje dobrá víla, ovečko moje milá, bez tebe by mi bylo na světě smutno. Víš co mi tuhle povídal Jeník Štursovic když přijel z Hořic z tý školy kde se učí s kamenem? Že nás spolu vyteše. Udělá z nás sochu. Prý aby každý viděl jak tě mám rád, prý se mu to moc líbí jak tady spolu sedíme na stráni. Věřila bys tomu? Jen nevím, co tomu řekne hospodář. Kdo to kdy viděl, dělat ovčí sochu…“
Zadání:
Napište dialog Štursových oživlých soch v Horácké galerii.
