Cesta je cíl - napsala Věra Staňková

„Tak se tu mějte, a zítra zase v devět,“ loučím se se skupinkou psavců, která u vína ještě před půlnocí diskutuje o literárním večeru. O tom, co právě skončil, a také o tom, co se chystá za tři týdny na Dobešce.
Jak dát o sobě vědět? Neměli bychom změnit způsob propagace? 

Jak šest diváků rozmnožit na 60 nebo na 600? Chceme být profíci nebo amatéři? Máme vytvořit nový marketingový produkt a cestovat s ním po divadlech? Vyslat Zdeničku Na stojáka s inovací Na sedáka? Iniciovat přátelský souboj psavců s týmem Reného Nekudy?

Zdeni, s tím stand-upem to vůbec není špatný nápad! A s tím soubojem také ne! 

Ale jinak vám řeknu, že jsem asi konzervativní. Moc bych toho neměnila. Být tady je jako být členem dobrodružné literární výpravy. 

Líbí se mi být u procesu tvoření, kdy Radka napíše text, který se pod tlakem času i skupiny promění z ich formy do naléhavější du formy, pak sledovat ten vnitřní zápas autorky, pro kterou není snadné se během chvilky vypořádat se škrty a novými větami, a pak vidět úplně zblízka na autorském čtení, jak pod vedením učitelky rétoriky Věrky se k této výzvě postaví čelem a čte příběh takovým způsobem, že z toho mají všichni husí kůži.
A to je vlastně všechno. Co k tomu dodat? Prostě CESTA JE CÍL.