Jehličí je nezvykle velké a je ho moc. Vrstva je až 15 centimetrů vysoká. Poskytuje prostor havěti, o které víte, že není zrovna přátelská.
„Levá, levá, levá!" velí vedoucí mravenců. K tomu slylším pokyny dopraváků, kteří dohlížejí na to, aby se proudy nosičů nesrazily.
Přeháním, ale vnímám, jak to pod mýma nohama žije.
Pracovníci, nosiči, průzkumníci, bojovníci, velitelé, sanitáři, samotáři, mladí, staří... Všichni, co sem patří.
Nevidím je, ale jsem si jistý, že tu jsou.
Mám paranoidní pocit Heroda, který hraničí s jistotou. Někdo z nich po mně jde. Jen nevím, kdo to je.
Ptáci, to jsou jiní kabrňáci! S nimi je mi dobře. Vůbec mi nevadí. Nebojí se promluvit a nejspíš mají pravdu.
"Uáááá. Uááá." Souhlasím, ačkoliv to uááá je australsky australské.
K těm ve větvích se přidávají šplhavci. Ploché siluety přitisknuté ke kmeni, ještěrky s prsty jako přísavky, hmyz, který se tváří jako součást kůry. Specialisté na ticho. A pak vombati, koaly, vakoveverky, posumové... Taky je nevidím, ale jejich projev je jiný. Občas spadne kus kůry, zachvěje se větev. I oni někdy přeběhnou po zemi, ale rychle na strom. Zašustí jehličím a jsou fuč.
Jak jsem říkal, nikoho nevidím, nikoho necítím, ale jsem si jistý, že tu jsou. Vyjdou spolu, má to řád. Někdo žije s tím, že bude pozřen, jiný věří, že někoho uloví.
I já věřím, že nebudu pozřen.
Původní verze:
Australský les je opravdu plný života. Ono je to jediné místo, kde bují a prosperuje v Austrálii život. Život je zrození a smrt a za odměnu je něco mezi tím. Slunce tu nepálí a je tu opravdu příjemně.
Vidím kámen a posadím se něj. Je kdesi v Australský lese. Ten je opravdu plný života. Život je zrození a smrt a za odměnu je něco mezi tím. Slunce tu nepálí a je tu opravdu příjemně.
„Levá, levá, levá," velí vedoucí mravenců. K tomu jsou slyšet pokyny dopraváků, kteří dohlíží na to, aby se proudy nosičů nesrazily. Přeháním, ale vnímám, jak to pod mýma nohama žije. Pracovníci, nosiči, průzkumníci, bojovníci, velitelé, sanitáři, samotáři, mladí, staří i ti, co čekají na svoji příležitost, i ti, co se starají, aby další získali příležitost. Všichni, co sem patří.
Nevidím je, ale jsem si jistý, že tu jsou. Mám paranoidní pocit Heroda, který hraničí s jistotou. Někdo z nich po mně jde, ale nevím, kdo to je. K těm na zemi se přidávají šplhavci. Jejich projev jiný. Občas spadne kus kůry, zachvěje se větev. I oni někdy přeběhnou po zemi, ale rychle na strom. Zašustí jehličím.
Ptáci, to jsou jiní kabrňáci!
Uáááá. Uááá. Nebojí se promluvit a mají pravdu. Souhlasím, ikdyž to uááá je Australsky Australské. S nimi je mi dobře. Vůbec mi nevadí.
Jak jsme říkal. Nikoho nevidím, nikoho necítím, ale jsem si jistý, že tu jsou. Je tu velmi mnoho druhů všeho. Vyjdou spolu, má to řád a nevadí si. Někdo z nich žije s tím, že bude pozřen, jiný věří, že někoho dožene. I já věřím, že nebudu pozřen. Ale to není teď důležité. Teď svítí slunce a čeká nás maminka s večeří.
Co to asi bude?
