18. října 2022

Zdroj - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

Prezident planety ES nespokojeně zavibroval a nastavil rychlý přechod do svého hmotného těla. Nesnášel, když ho někdo rušil v procesu regenerace. Ještě několikrát se ošil a nelibě si svoje tělo prohlédl. Bylo mu poněkud těsné, zkrácení procesu znamenalo, že jeho pružnost nebyla obnovena v plném rozsahu.
„Doufám, že ta zpráva bude stát za to,“ rozladěně zapnul obrazovku komunikačního zařízení a přísně pohlédl na tvář, která se na ní objevila.
„Omlouvám se, že ruším,“ hlas hlavního výzkumníka projektu „Zdroj NK6“ zněl nervózně.
„K věci,“ mávnul prezident rukou.
„Myslím,“ zakoktal se vědec, „myslím, že to máme.“ Odmlčel se a pozoroval reakci na druhé straně.
„Kde?“ zazněla jen krátká otázka.
„Planeta Země. Některé samice druhu HP, jak jsme je nazvali, jsou nositelkami řetězce NK6, který je nezbytný pro udržení naší reprodukční schopnosti. Přišli jsme na to, jak je identifikovat a využít je jako zdroj NK6.“
„Sestavte tým. Hned,“ zavelel prezident a vypnul obrazovku. Spokojeně se usmál. Tahle zpráva stála za narušení jeho regeneračního klidu. Pozvolna se znovu odpojil od svého těla, aby proces dokončil.
Natálie neklidně pozorovala svého spícího manžela. V poslední době byl jiný. Nedokázala říct jak, ale občas měla pocit, že ten, kdo se na ni dívá Edgarovýma očima, není prostě on. Navíc začala mít děsivé sny. Vystupovala v nich ze svého těla, to se někam propadalo a ona se marně snažila ho chytit. Probouzela se celá zpocená. Jednou si po takovém snu všimla, že Edgar nedýchá. Když s ním zatřásla, okamžitě otevřel oči. Tehdy si byla naprosto jistá, že to není on. Že zkrátka ten muž uvnitř není její manžel. Začala ho více pozorovat. I v noci. Zdánlivě bylo všechno stejné. Její obavy ohledně jeho nočních stavů, kdy nedýchal, odbyl tím, že v rodině mají prostě sklony ke spánkové apnoe a že to nic není. Nevěřila mu. Ty stavy se totiž prodlužovaly. Konzultovala to s doktorem a hledala informace všude možně. Zkrátka apnoe by nikdy neměla trvat tak dlouho jako u Edgara.
Stopař s krycím kódem ED opustil tělo, které mu na Zemi poskytovalo bezpečný úkryt. Žena vedle něj klidně spala. V poslední době měl nepříjemný pocit, že ho stále více pozoruje. Doufal, že ji nebude muset eliminovat. Tohle tělo bylo pro jeho misi perfektní. Přesunul svoje energetické tělo do vedlejší budovy s neonovým nápisem Nemocnice, zapnul svoje čichové senzory a nepozorovaně procházel pokoje se spícími pacientkami. U každé se zdržel tak dlouho, dokud nerozpoznal v jejím pachu hledanou část nukleonových kyselin a neporovnal ji s definovanými parametry v databázi. Potřeboval ženy s NK6 a těch bylo málo. Za tu dobu, kterou tady na Zemi strávil, což byl jeden měsíc, měřeno pozemským časem, objevil jen jednu. To nestačilo. Sice obsahovala spoustu NK6, ale nebylo možné ji transportovat celou. Jen její krev. Podle výpočtů, které dostal od hlavního výzkumníka, bylo pro zajištění dostatečného zdroje NK6 zapotřebí minimálně deseti samic HP. ED se zastavil u poslední ženy v pokoji a natáhl do svého čichacího ústrojí její pach. Během krátké chvíle se část jeho energetického těla jasně rozzářila. Spokojeně se usmál. Shoda. Vyslal dohodnutý signál a zanedlouho se před ním objevilo vibrující energetické pole agenta EM, které se zhmotnilo do podoby zdravotní sestry. Mlčky pokynul k ženě, která ležela klidně na lůžku a oddechovala.
EM se nad ni naklonil, zručně otevřel její krční tepnu a do připraveného vaku odebral veškerou její krev. Z druhého vaku pak stejným způsobem do jejího těla napumpoval krev z krevní banky a speciálním roztokem zacelil ránu na krku. Smrt ženy tak na klinice nevzbudí žádné podezření. ED celý proces pozorně sledoval a zaznamenával do své paměťové stopy. Agenty neměl moc rád, považovali se za elitu celé mise a rádi se povyšovali nad čichače, jak poněkud pohrdavě nazývali stopaře.
„Kde bys byl beze mě,“ napadlo ho. „Ty sám bys nikdy žádný zdroj nenašel.“
„K transportu připraven,“ pronikl do jeho vědomí pokyn EM. Přikývl a propojil se s jeho energetickým polem, aby mu pomohl překonat případnou nestabilitu v první fázi transportu na domovskou planetu. Povedlo se. Jeho dnešní akce byla u konce. Vrátil se zpátky k tělu muže jménem Edgar. S nelibostí zaznamenal, že žena ležící vedle něj, je vzhůru a prohlíží si ho.
Natálie se dotkla Edgarova těla. Okamžitě se probudil a vyděšeně ji chytil za ruku. Ucukla a otočila se. V poslední době se v některých situacích chovala divně. Jakoby to ani nebyla ona. A navíc měl ty děsivé sny, ve kterých se nedokázal nadechnout. Jakoby jeho tělo bylo před ním zavřené a on nemohl dovnitř. I Natálie si toho všimla. Odbyl ji tím, že se jedná o spánkovou apnoe. Nechtěl se jí svěřovat s tím, co se mu zdálo. Dnes měl po dlouhé době pocit, že Natálie je jeho stará Nat. Rozhodl se, že jí všechno řekne.
ED využil chvíle, kdy žena odvrátila od muže hlavu a vklouznul do jeho těla. Natálie se k němu otočila, aby ho objala. Dnes měla po dlouhé době pocit, že Edgar je její Ed. Z jeho tváře se na ni ale znovu dívaly cizí oči.
„Já už asi blázním,“ pomyslela si.
Stopař ED svými čichovými senzory zatím dekódoval Natáliiny pachové stopy. Přiblížila se kritické hranici, kdy svým hormonálním nastavením mohla ohrozit jeho misi. Rozhodl se a vyslal domů zprávu: „Eliminace nutná. Pošlete čističe.“