 |
| Rekordy u Máchova jezera 1995 |
„Já vím, že už jsem se ptal, ale jistota je kulomet. Fakt mě ta guma udrží?“
„Udrží. Její délka je přesně vypočítaná podle výšky a hlavně váhy skokana. Tahle hravě udrží i slona.“
„Chcete říct, že já jsem slon?“
„Tak jen obrazně. Víte, kolik lidí už to dalo?“
„Někde jsem to četl. Já než do něčeho jdu, pořádně si podmínky študuju.“
„Tak máte jasno. Nic se nemůže stát. Za dobu, co to provozujeme, skočilo už, počkejte, já to řeknu přesně. Z tohoto místa skočilo sto padesát šest odvážlivců. Všichni v pohodě. Budete sto padesátý sedmý. Tak co? Jdeme na to?“
„Teď, kdybych to vzdal, budu za zbabělce, co?“
„Ale ne, pár jich to dřív už taky vzdalo. Ale vy jste něco jiného, že…Tak kamery běží, uvidí to spousta lidí, ať skočíte nebo ne. Ale jak říkám, je vše jištěno a bezpečné. Jdeme?“
„Tak jdeme, ať mám o čem mluvit. Ať žije bunnge jumping.“
Známý moderátor a bavič, Petr Novotný se pokřižoval. Pak se nadechl a skočil.
Zadání:V tomto cvičení si trochu zahrajete na Johna Irvinga. O Irvingovi je známo, že nejprve vymyslí poslední větu a pak na ní už do konce psaní "zbytku knihy" nic nemění. Poslední věta je první, co ho napadne.
A to bude vaším úkolem. Dopište příběh k poslední větě, která zní: Nadechla se a skočila. (Popřípadě: Nadechl se a skočil. Nebo: Nadechli se a skočili.)
Vytvořte krátký příběh, který končí skokem (z letadla, z mostu, do neznáma, do vody, do ohně, do vztahu...)
Poslední věta je jednou z jejích nejdůležitějších částí. Může knihu zachránit, ale také ji naprosto potopit. Poslední věta či věty by měly způsobit, že čtenáři spadne brada a řekne si: „Pááániii..." nebo „Aaach!" a bude to chtít číst znovu nebo si bude žádat nášup. U posledních vět by děj měl být ukončený, všechny dějové oblouky pěkně zakroužené. Poslední věta dílo zapečetí.
Příklady vět prvních a posledních ze studentských kurzů.
