11. září 2022

Vodník - napsala Julie Pechová

A přece je to tu pěkně. Řeknu si někdy z radosti dokonce nahlas.
Protože to tu mám rád a teď je tu teplo. Paprsková stébla pronikají až na mou hlavu. Prohřívají mi pelech a ozařují hrníčky na policích.
Na druhé straně, hned u břehu, mi to roste a kvete. To… Víte co! Abych si mohl nacpat do fajfky. A teď se tam asi třou Mařena s Vladanem. Slyším to až sem, ale tohle období mám rád že jo.
To totiž je to líbání slyšet furt někde a taky to bublá a žbluňká a šumí a šplouchá a stříká a cáká a pleská a někdy zurčí a stéká, vytéká, zatéká (vztékat to asi nemůže ale vzteká se to, ne že ne) a proudí a prýští a vytryskává.
Nedá se na to teda koukat, ale to jenom kvůli tý vodě. Je moc pěkně kalňoučká a zelená.
Jinak bych se na ty tlouštíky buclatý slizounký kouknul.