Nakouknu do ložnice. Zase je tam nepořádek. Oni snad nikdy nebudou uklízet.
Kolik je asi hodin? Vydržím to? Musím, nebo zase dostanu vynadáno. Posledně jsem musel za trest spát na chodbě. Ani najíst mi nedali.
Pozor! Něco se na chodbě děje. Někdo jde. Ach jo, podle šouravého zvuku paní od vedle, co tak pěkně voní po párkách.
Teď přijel výtah a klíč zarachotí v našem zámku. Dveře se otvírají. Vchází můj páníček, pomalu pokládá na zem tašku a bere do ruky vodítko. V duchu na něj zařvu. Dělej, nezdržuj! Jsem šťastný, konečně půjdu ven.
