![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVRaof-tx1GiwX0UizSQ8K1fJUyG9UzmvQeI2ZqPiLra6bACxoNUzz6kIVYfQ3CRXJBATF7czUJIsPryp2lRJY1_5CnOcjmjJhXgXxZYDw8LYRjIs9UzVkiTy-g7cXFyGU9Z5hRxBzojt99SPOX5SWszavOl5Oq9jwu40j1oB9jN47tYKlaEUyvqiHqA/w281-h187/couple-1733994_1920.jpg)
Vtiskneš mi dlouhý polibek na celo, poté na tvář a i na nos a já se neudrzim a začnu se hlasitě smát. V ten moment mě tvé paže stisknou do náručí, však už k tobě nemůžu být blíže, než jsem teď. Ale to tě nezastaví a i tak tvé sevření sílí.Nemusíš se bat, nikam neodejdu. Schovaváš svůj obličej na mem krku a já si tajně přeju, abysme takto zůstaly navždy.
(Sára Schejbalová)
Ležíme tu vedle sebe, světla jsou utlumená a za okny je hluboká noc. Všechny tyhle momenty jsou trochu klišé. Filmaři s nimi šetří a v knihách jsou popsána pár větami. Ono to spojení dvou lidí, kdy je váš dech i tělo jedním, v tu chvíli rozdíly zmizí a vy jen tančíte.
Ten tanec je jen váš.
(Anežka Strnadová)