Je : 3:15.
Jako vždy, když se budím z těchto nočních můr. V ústech mám jak na Sahaře. Potřebuju vodu. Pomalými pohyby se zvedám z postele a jdu směrem do kuchyně. Napustím si chladnou vodu a snažím se z toho snu ještě vzpamatovat. Opřený rukama o linku dopijím sklenici vody a se zmateným výrazem se dívám z okna. Cože, že bych ještě snil?
Snažím se pochopit to, na co se teď právě dívám. Na noční obloze září obrovský měsíc. Takhle veliký měsíc jsem asi nikdy neviděl. Ospalý a zmatený se vracím zpátky do své postele s touhou probudit se až ráno. Moje těžká hlava upadá na polštář a má víčka těžknou. Ohlušující dusot koňských kopyt mě donutí otevřít oči a upokojit svůj dech.
Pohlédnu na hodiny 4:00.
Výborně za 2 hodiny bych se měl chystat do práce. Celý ochablý bez energie kráčím opět pro sklenici vody. A když svůj zrak zaměřím na temné okno je tam zas. Bílý měsíc velký tak, že zakrývá i ostatní domy v sousedství.
Co je to dneska za noc, že by byl opravdu dnes úplněk. Pootřebuju jít aspoň ještě chvíli spát.
Píp píp píp.
Budík hlásí 6 hodin.
S veškerým odhodláním ho zaklapnu. Venku už pomalu svítá. S zívnutím se postavím a mířím směrem do kuchyně. Při tom jak napouštím vodu do konvice se znovu podívám z okna a nemůžu uvěřit svým očím. Takže v noci nebyl úplněk.
Na mém okně si poklidně hový přilepený hermelín.
