20. srpna 2022

Nečekaná změna - napsala Simona Maňoušková

Dneska to vypadá na docela klidnou směnu. Zakázek je tak akorát, nový tonery nám teď dorazili ráno v osm. Papírů máme dostatek, sposty gramáží k výběru, pro každého. Jojo Dneska to vypadá opravdu na klidnou směnu. 
"Píp. Píp." 
No, výborně kalendáře se nám dotiskly přesně na čas. Jdu se podívát, jak nám to CS5095 hezky vytvořilo. 
Kde mám tu lupu? A tady ji máme. 
Tisk je opravdu vynikajcí, to se ti povedlo, 5095. Jen ten obsah je trochu, řekněme méně kvalitní. Kalendáře s rodinou dovolenou snad na každým měsíci tu máme na dením pořádku, až už to je k zbláznění. 
Je čas si udělat kafe. 
Mezitím, co naše hlavní postava pomalými krůčky míří do depozitu tiskárny s touhou po černém, voňavém nakopávači, k vstupním dveřím se přibližuje zvláštní postava. 
"Cink!" rozezněl se zvonek připevněných na dveřích. 
"Momentíček, hned jsem u vás," ozvalo se odněkud zpoza dalších dveří.
 
Johannes Gutenberg (1400 - 1468)

Podivný muž se podivně rozhlíží po svém okolí. Na sobě má dlouhý plášť hnědé barvy. Okolo krku mu posedává bílý límec a na tváři mu roste dlouhý šedý vous.
"Tak jsem tady co to bude, pane? Černobíle, Barevně? Máme kvalitní digitální tisky, vše co si zamanete. Zvládáme i jednoduché vazby, pro vaši brožurku, či kalendář. Cobyste rád?"
"No, rád bych... No, přece, rád bych se vrátil do své dílny a pokračoval v tisku mé 42-řádkové bible. Vůbec nevím, co je ten váš digitaile. Já tu mám s sebou své literky, tak jestli mi dovolíte, potřebuju pracovat."
"No, pane, to jste se asi spletl, tady určitě nepracujete. Mně to tu patří, já přece musím vědět, kdo u mně pracuje. A literama už se dávno netiskne, to bysme tu byli celou věčnost přece..."
"Jak se vůbec opovažujete takhle mluvit o mé dílně a o mém vynálezu. A co to tady máte za ohyzdné stroje?! Ukažte, vždyť to nemá žádný tlak! Au, moje oči, něco vám tam svítí. Pane, co jste to udělal s mými stroji a kde jsou moji sazeči? Vždyť vy jste mi zničil celou dílnu."
"Ale ne, vy jste se musel splést. A podívejte: to není na tlak, ale zmáčknu tohle tlačítko a... písmenka jsou vytištěná."
"AAA čaroděj, vy jste čarodej. Pomooc. Pomooc."
A vyděšený starý pán vybíhá z dveří ven se strachem v očích.
"Jo, to jsem si hloupě myslel, jaká že to bude klidná směna."