3. srpna 2022

Literární esence - napsal Vasil Janko

Když usedl prach

(smutná)

Když usedl prach, rozeběhl jsem se k nejbližšímu domu. Z jedné strany měl rozbořenou zeď a propadlou střechu, to jak ho zasáhla puma. Slyšel jsem jak v domě cosi hýká, ale nevěděl jsem jistě jestli je to opravdové, nebo mi jen pořád zvoní v uších. Přebil jsem zásobník a natáhl kliku závěru dokud jsem neslyšel to ono známe *CVAK-CVAK. 
Odhodlal jsem se a vešel do poničených dveří. V tom jsem v hledí pušky uviděl... dítě. Malého chlapce. Nemohlo mu být ani pět let. Seděl u hromady trosek spadlé střechy. 
„Pomůžeš mamince, prosím?“ zeptal se, svíraje polámanou ruku s modře nalakovanými nehty, vedoucí kamsi hluboko pod sutiny.

Úkol: 
Napište pár řádek, kde vystihnete, co je veselé, smutné, krásné, ošklivé - učíme se literární cihly. Veselé nás musí rozesmát (žádné "někde byla sranda a to jsme se nasmáli..." - smát se musí čtenář), smutné rozplakat. Zároveň se učíme, co je krásné a co je ošklivé (občas potřebuješ pěkně hnusného hrdinu...) 

Cesta zpět
(veselá)

„Tak a poslední runda je na mě, holoto!“ vykřikl profesor Kahan a významně se na nás podíval. Celá třída zajásala a hnala se k tácu s meruňkovou vodkou, kterou nás náš drahý pedagog pohostil. Tohle musí být snad nejlepší plenér v dějinách téhle školy, běželo mi podnapilou myslí, když jsme s celým průvodem opouštěli hospodu, šdrádujíc si to cestou k lesu. 
„Tak soudruzi a teď se všichni držte u sebe, les je temný a lehce se v něm zabloudí. Protože máme od vedení povolené pouze čtyřprocentní ztráty, přišel čas na píseň! Kdyby jste se náhodou někde zatoulali, běžte za mým hlasem!“ 
A Kahan spustil svým chraplákem: „Byl jeden pán!“
 Ihned po tom se přidala celá třída. Tato strategie opravdu fungovala, neboť jsme se o necelé procento do povolených ztrát vešli.