„Prší, do rakve mi dírou zatéká,“ zpívá si Lada na zablácené silnici a tajně doufá, že se jí to všechno jenom zdá. Nezdá.
Dupe si to po okresce mezi Horní a Dolní Vestcí, v ruce svírá ten proklatý nůž a snaží se stopovat. Bláhová.
Jsou tři hodiny ráno, jen hlupák by zastavil zmoklé zakrvácené holce v koženém kabátě. Měla zůstat v sále. Ale ona ne.
V šoku zmizela z vesnice, srdce jí ještě teď buší jako o závod a navíc má někde v patách přiblblou Wednesday se zraněným Pugsley. Parta nadšenců se totiž tento rok rozhodla jít do masopustního průvodu za členy Adamsovic rodiny.
Celé to začalo dopoledním laděním maškarních outfitů.
Lada jako Morticia vypadala skvostně. Musela se pochválit. V zrcadle viděla svůdnou, šarmantní dámu s typicky bílým makeupem, který překvapivě zakryl veškeré pubertální akné. Jak objevné. Laškovně nadzvedla obočí a okouzlena sama sebou se vydala na obhlídku ostatních členů rodiny. Gomez alias Zbyněk už byl také převlečen.
„Sakra, jak mu to sluší, je fakt sexy,“ pomyslela si ona a mrknutím oka zkontrolovala i strýčka Foestera. Ten se moc líčit nemusel. Kamarád už ve dvaceti vypadal na padesát, stačilo jen přikreslit kruhy pod očima a mohlo se vyrazit.
„Sakra, jak mu to sluší, je fakt sexy,“ pomyslela si ona a mrknutím oka zkontrolovala i strýčka Foestera. Ten se moc líčit nemusel. Kamarád už ve dvaceti vypadal na padesát, stačilo jen přikreslit kruhy pod očima a mohlo se vyrazit.
Wednesday s Pugsleym se nahlásili až na večerní zábavu.
Zrovna chtěli vyrazit do odpoledního průvodu, když do pokoje vplula Ladina babička s tácem plným perníkových doplňků. Vypadaly tak přesvědčivě, že když Foester sahal po gilotině, raději si do ní ťuknul, jestli není plechová. Jistota je jistota a nerad by prý po pár pivech přišel o prsty.
Zrovna chtěli vyrazit do odpoledního průvodu, když do pokoje vplula Ladina babička s tácem plným perníkových doplňků. Vypadaly tak přesvědčivě, že když Foester sahal po gilotině, raději si do ní ťuknul, jestli není plechová. Jistota je jistota a nerad by prý po pár pivech přišel o prsty.
Zbyněk zajásal nad smrtící golfovou holí, Lada čapla nůž a schovala ho do kabelky.
„Babi, jsi báječná, kolikrát jsi nakonec ten film viděla? Jé, i krev jsi tam dokreslila,“ zasmála se nad perníkovým ostří Lada. Skoro by se do něj zakousla, babička peče skvěle, ale chtěla to vydržet až do večera. Zbytečně by se připravila o nejkouzelnější část své letošní výstroje.
„Jdeme,“ zahalekal Zbyněk, zakroutil si nalepeným knírem a všichni vyrazili vstříc masopustnímu veselí.
„Čau frajeři, nějak vás ta obchůzka zmohla. Kámo, ty sotva stojíš,“ zasmál se hurónsky Johan alias Pugsley, když se potkali večer před hospodou.
„Kde máš Sylvu?“ chtěl odvést pozornost Zbyněk.
„Támhle, cožpak jí nevidíš? Šklebí se, hotová Wednesday, ta se nemusela ani převlíkat,“ snažil se zavtipkovat Johan.
„Chudák,“ pomyslela si Lada. „Pojďte dovnitř, začíná pršet,“ prohodila a zmizela uvnitř sálu.
„Laduško, pojď si zatancovat,“ roztáhl po chvíli rozšafně ruce Zbyněk. Trochu se mu motaly nohy, ale na polku si ještě věřil.
„Zbynďo, neblázni, vždyť mi přišlápneš vlečku,“ zahartusila Lada.
„Nešlapu, já si tě jenom náležitě přitahuju,“ smál se Zbyněk na celé kolo. Nebylo jí to příjemné, ale znala jeho nápady, tak se jen lehce odtáhla a začala mu hrozit prstem.
Těžko říct, co se v té chvíli zrodilo v Johanovo hlavě. Chtěl se Lady zastat? Přiblížit se jí? Udělat si u ní, jak se říká, oko? Možná všechno dohromady, nicméně v příští vteřině vystartoval na taneční parket, chytil Zbyňka pod krkem a začal mu náležitě domlouvat.
„Jestli jí nenecháš na pokoji, jednu ti vrazím. Kdo se má pořád dívat na to, jak ji trápíš,“ rudnul Johan.
„Co blbneš, ty vole, vždyť jsme si jenom dělali srandu, že jo Lado?“ snažil se najít zastání u své přítelkyně Zbyněk.
„Jasně. Dívej, když mně bude štvát, vytáhnu na něj nůž a pořádně ho zrasím. Ať si nedovoluje,“ zasmála se Lada.
„Babi, jsi báječná, kolikrát jsi nakonec ten film viděla? Jé, i krev jsi tam dokreslila,“ zasmála se nad perníkovým ostří Lada. Skoro by se do něj zakousla, babička peče skvěle, ale chtěla to vydržet až do večera. Zbytečně by se připravila o nejkouzelnější část své letošní výstroje.
„Jdeme,“ zahalekal Zbyněk, zakroutil si nalepeným knírem a všichni vyrazili vstříc masopustnímu veselí.
„Čau frajeři, nějak vás ta obchůzka zmohla. Kámo, ty sotva stojíš,“ zasmál se hurónsky Johan alias Pugsley, když se potkali večer před hospodou.
„Kde máš Sylvu?“ chtěl odvést pozornost Zbyněk.
„Támhle, cožpak jí nevidíš? Šklebí se, hotová Wednesday, ta se nemusela ani převlíkat,“ snažil se zavtipkovat Johan.
„Chudák,“ pomyslela si Lada. „Pojďte dovnitř, začíná pršet,“ prohodila a zmizela uvnitř sálu.
„Laduško, pojď si zatancovat,“ roztáhl po chvíli rozšafně ruce Zbyněk. Trochu se mu motaly nohy, ale na polku si ještě věřil.
„Zbynďo, neblázni, vždyť mi přišlápneš vlečku,“ zahartusila Lada.
„Nešlapu, já si tě jenom náležitě přitahuju,“ smál se Zbyněk na celé kolo. Nebylo jí to příjemné, ale znala jeho nápady, tak se jen lehce odtáhla a začala mu hrozit prstem.
Těžko říct, co se v té chvíli zrodilo v Johanovo hlavě. Chtěl se Lady zastat? Přiblížit se jí? Udělat si u ní, jak se říká, oko? Možná všechno dohromady, nicméně v příští vteřině vystartoval na taneční parket, chytil Zbyňka pod krkem a začal mu náležitě domlouvat.
„Jestli jí nenecháš na pokoji, jednu ti vrazím. Kdo se má pořád dívat na to, jak ji trápíš,“ rudnul Johan.
„Co blbneš, ty vole, vždyť jsme si jenom dělali srandu, že jo Lado?“ snažil se najít zastání u své přítelkyně Zbyněk.
„Jasně. Dívej, když mně bude štvát, vytáhnu na něj nůž a pořádně ho zrasím. Ať si nedovoluje,“ zasmála se Lada.
„Co si to vůbec dovoluješ? Já se tady celej večer musím koukat na to, jak na tebe ten můj idiot zbožně zírá a ty na něj ještě tasíš nůž? Krávo jedna,“ vlítla na parket ovíněná Sylva.
Lada zalapala po dechu, než se však zmohla na jakoukoliv reakci, přistál jí na tváři pořádný lepanec.
„Sylvo, ty ses zbláznila, pojď, jedeme domů,“ snažil se situaci zachránit Johan, ale marně. Zezadu na něj právě skočil Zbyněk. Mlátil ho pěstí hlava nehlava, Johan neměl šanci se ubránit.
Sylva opět zaútočila na Ladu, ta už se však dokázala bránit, takže se během poklidné maškarní zábavy strhla klasická hospodská rvačka.
Jedna facka, druhá, kopanec zleva zprava.
„Nechte toho, někdo zavolal policajty. Dejte pokoj,“ křičel hospodský na pomláceného Zbyňka. Ten neslyšel. Bezvýsledně se ho od Johana snažila odtrhnout Lada i další v sále, jeho frustrace byla tak obrovská, že nebyl schopen přirozených reakcí.
Jedna facka, druhá, kopanec zleva zprava.
„Nechte toho, někdo zavolal policajty. Dejte pokoj,“ křičel hospodský na pomláceného Zbyňka. Ten neslyšel. Bezvýsledně se ho od Johana snažila odtrhnout Lada i další v sále, jeho frustrace byla tak obrovská, že nebyl schopen přirozených reakcí.
Náves zmodrala pod intenzitou policejního majáčku, na cestě byla už i sanitka. Jen celá Adamsovic rodina se najednou vytratila jak pára nad hrncem. Vlastně ne, Zbyněk ještě stále boxoval do prázdna před provizorním barovým pultíkem.
Střih. Tři ráno.
„Ládó, zastav, já vím, že s ním spíš. Vím to už dlouho, zastav,“ řve na silnici kousek za Horní Vestcí Sylva. Ta silueta v dálce už dva měsíce chrápe s jejím Johanem a ona se na to musí dívat. Tušila to, Johan jí to ale přiznal až minulý týden. Jenže? Ona je těhotná, neměla by kde bydlet a Johan si to dítě děsně přeje. Proč se tu tedy ve tři ráno nahání s femme fatale celý vesnice? Protože má na ní vztek a protože prostě pro ostudu musela zmizet z hospody.
Stydí se.
Doufá, že to Johan přežije, posledních pár minut do něj Zbyněk bušil jak do boxovacího pytle.
„Do prčic, Sylvo, co blbneš, jak jsi na to přišla?“ řve na ni Lada.
„Do prčic, Sylvo, co blbneš, jak jsi na to přišla?“ řve na ni Lada.
Jak se to mohla dozvědět? Johan jí přece slíbil, že on rozhodně nic říkat nebude. Blbec jeden, proč si s ním vůbec začala. Navíc před měsícem zjistila, že je těhotná a neví, čí to je.
„Kašlu na tebe krásko, vracím se zpátky, musím někde na cestě odchytit Johana, pak si to spolu ještě vyřídíme,“ huláká do prostoru Sylva a mění směr. Má strach.
„Jóháne, Jóhánku,“ pátrá po svém milém Sylva.
„Nezlobím se na tebe, všechno vyřešíme,“ brečí.
Svítá a ona ještě stále krouží kolem vesnice.
„Johane, vstávej, vstávej, proč tam tak ležíš?“ zařve najednou, když vidí ležet ve křoví stín známé postavy. Letí k němu jak pomanutá.
„Jóháne, co blbneš, ty nedejcháš. Proč nedejcháš. Do prdele, dejchej. Néé!“ cloumá s ním Sylva. Zbytečně.
Krátkozrakost může mít někdy opravdu fatální následky.
„Johane, vstávej, vstávej, proč tam tak ležíš?“ zařve najednou, když vidí ležet ve křoví stín známé postavy. Letí k němu jak pomanutá.
„Jóháne, co blbneš, ty nedejcháš. Proč nedejcháš. Do prdele, dejchej. Néé!“ cloumá s ním Sylva. Zbytečně.
Krátkozrakost může mít někdy opravdu fatální následky.
Zadání:
"Co bude dál? ... aneb otevření příběhu uprostřed děje"
Proč to cvičíme: Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít. (Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
A vaším úkolem pro dnešek bude začít uprostřed:
Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
"Co bude dál? ... aneb otevření příběhu uprostřed děje"
Proč to cvičíme: Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít. (Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
A vaším úkolem pro dnešek bude začít uprostřed:
Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
