Jednou pozval městský zbohatlík svého přítele z venkova k sobě do města. Sotva sedlák v kalhotách umazaných od bláta dorazil, přivítal ho ve svých dveřích jeho přítel ve skvělém obleku s kravatou. ,,Vítej příteli,“ pozdravil ho. ,,Pojď dál, vstup do mého království.“
Hospodář s otevřenou pusou už už chtěl vejít dovnitř, když v tom si ho jeho kamarád prohlédl pozorněji a zarazil ho. ,,Ale počkej, takhle nemůžeš jít dovnitř. Mám v salónku na návštěvě další hosty a s takovýmto ušmudlaným oblečením bys je mohl tak akorát urazit. Počkej tady, komorná Ti donese nějaké slušné šaty. Já mezitím zaskočím zkontrolovat ostatní hosty.“
S tímhle odešel, a nechal svého přítele stát v předsíni, kde se ho za chvíli ujala služebná a odvedla ho do jednoho z pokojů domu, aby se mohl převléct. Vybrala mu tentýž podobný oblek, jaký měl pán domu, jen s černým motýlkem místo kravaty. Pak ho ještě k tomu navoněla nějakým strašně drahým a podle něj odporně páchnoucím parfémem, učesala ho a asi tunou gelu mu ulízla vlasy dozadu, až vypadal jako jeden z takových těch nafoukaných hráčů pokeru v nekuřáckém salónku, co má miliony a neví, co si s nimi počít. Jakmile ho dostrojila, ozvalo se zaklepání a do dveří vstoupil jeho přítel.
,,No ne,“ podivil se nahlas. ,,Pak se otočil na komornou: ,,Manique Fique (:mani fik:) Eloren, odvedla jste fantastickou práci! Jak se cítíš příteli?“ Otočil se na hospodáře. Ten se na něj podíval taky a zamumlal: ,,No je to celkem takový jako fest, necejtim se v tom moc dobře ale jsou to fakt pěkný hadry, takže je to celkem ok.“
Pán domu vykulil oči: ,,Panebože, máš vážně hroznou mluvu! Eloren, zavolejte Charlese. Než se tady můj venkovský přítel seznámí s mými hosty, musí se nejdřív naučit aspoň trochu slušně mluvit a artikulovat.“
Zavolali tedy specialistu na řeč, který začal muže z venkova učit se slušně vyjadřovat, správně vyslovovat a všechny možné další věci související se správnou a spisovnou mluvou. Po nějaké době opět dorazil jeho skvostně oblečený přítel s oslnivým úsměvem a když chvíli poslouchal, jaký udělal jeho kamarád v mluvě pokrok, otočil se na něj a řekl: ,,Teď už jsi skoro připravený, seznámit se s mými hosty. Jen si nejsem jistý, jak to máš s etiketou. Vy na venkově nejspíš nemáte žádné vychování a ani nepředpokládám že tedy víš, jak se třeba chovat u stolu…“
,,A dost!“
Hospodář už vypěnil a teď se do všech v místnosti pustil s pořádnou vervou: ,,Mám už toho všeho po krk! Dali jste mi tyhlety fajnový hadry, abych neurážel vaše hosty, nastříkali jste na mě ten odporný parfém, učili jste mě mluvit jak nějaký malý děcko, a teďka ještě chcete abych se učil, jak správně držet vidličku?! Děkuji, nechci!“
Pak se otočil přímo ke svému kamarádovi: ,,Je mi to líto příteli. Myslel jsem, že půjde jen o obyčejnou návštěvu, ne o kurz ,,jak se stát správným měšťákem.“ Nestojím o to poznat tvé přátele, ani se stát profesionálním řečníkem. Já jsem spokojený tak jak jsem a basta! Sbohem! Au revoir!“
Pak ze sebe strhnul oblek, rukou si rozcuchal vlasy, oblékl si své špinavé záplatované montérky a vydal se domů.
Poučení: Zůstávej sám sebou.
