Byla jednou jedna školní zahrada a v té se ze zimního spánku probudil had. Odpolední jarní slunce osvítilo a vyhřálo pás zdi staré školy pokrytý břečťanem a had zlákaný teplem se vplazil po tomto pruhu slunce a zeleně do otevřeného okna matematicko-fyzikálního kabinetu. Vyhladovělý a zmatený po dlouhém spánku spolkl největší a nejlesklejší věc v celém kabinetu, a tou byl skleněný osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou.
Z toho plyne poučení: Jste to, co jíte!
Háček k příběhu:
Had vylézá z díry a kouká, co by rychle sežral. Vplíží se do skladu školy a už do sebe souká osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou na konci. Uff, to byl hlad. Odvalí se do trávy a sotva dýchá.
Na staré školní zahradě žil had. Jednou, když zase sháněl co by snědl, vylezl po břečťanem porostlé zdi školy až do matematicko-fyzikálního kabinetu. A otevřeným oknem se dostal dovnitř.
Jehlan se - jak to u hadů bývá - posouval jeho tělem, které kopírovalo přesně daný tvar.
Pak had vylezl zase ven a těžce se plazil zahradou školy. Náhle zahlédl samičku svého druhu a pookřál.
„Pojď, budeme sse pářit!“
Ale samice zamítavě syčela: „Ne, ne, ty nejssi had, ty jssi osssmiboký komolý jehlan sse zkosssenou špičkou, ss tebou sse pářit nebudu!“
Neukojený vzteklý had se plazil ke své noře trucovat. Chtěl se vecpat dírou dovnitř, ale neprolezl. Nora k němu z hloubi země temě hučela: „Sem nelez, za prvé se sem nevejdeš a za druhé nejsi had, jsi osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou!“
Frustrovaný had, který nemohl skleněný jehlan strávit a zvracet hadi osmiboké komolé jehlany se zkosenou špičkou proti směru základny neumí, se rozhodl dožít v ZOO. Jenže ošetřovatel ho zarazil: „Tady nemůžeš být, ty nejsi had, ty jsi osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou.“
Had se tedy smutně odplazil zpět do školy, kde to všechno začalo. Tam ho uviděl školník a zvolal: „Áááá, osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou v hadím provedení. Ten ve sbírkách ještě nemáme!“ A umístil hada do police v matematicko-fyzikálním kabinetu.
„Pojď, budeme sse pářit!“
Ale samice zamítavě syčela: „Ne, ne, ty nejssi had, ty jssi osssmiboký komolý jehlan sse zkosssenou špičkou, ss tebou sse pářit nebudu!“
Neukojený vzteklý had se plazil ke své noře trucovat. Chtěl se vecpat dírou dovnitř, ale neprolezl. Nora k němu z hloubi země temě hučela: „Sem nelez, za prvé se sem nevejdeš a za druhé nejsi had, jsi osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou!“
Frustrovaný had, který nemohl skleněný jehlan strávit a zvracet hadi osmiboké komolé jehlany se zkosenou špičkou proti směru základny neumí, se rozhodl dožít v ZOO. Jenže ošetřovatel ho zarazil: „Tady nemůžeš být, ty nejsi had, ty jsi osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou.“
Had se tedy smutně odplazil zpět do školy, kde to všechno začalo. Tam ho uviděl školník a zvolal: „Áááá, osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou v hadím provedení. Ten ve sbírkách ještě nemáme!“ A umístil hada do police v matematicko-fyzikálním kabinetu.
Z toho plyne poučení: Jste to, co jíte!
Háček k příběhu:
Had vylézá z díry a kouká, co by rychle sežral. Vplíží se do skladu školy a už do sebe souká osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou na konci. Uff, to byl hlad. Odvalí se do trávy a sotva dýchá.
(Bohdana Pufferová)
Na staré školní zahradě žil had. Jednou, když zase sháněl co by snědl, vylezl po břečťanem porostlé zdi školy až do matematicko-fyzikálního kabinetu. A otevřeným oknem se dostal dovnitř.
(Pavel Doležel)
Bajka o hadovi a geometrii. Marek Bucko.
Byla jednou jedna školní zahrada a v té se ze zimního spánku probudil had. Odpolední jarní slunce osvítilo a vyhřálo pás zdi staré školy pokrytý břečťanem a had zlákaný teplem se vplazil po tomto pruhu slunce a zeleně do otevřeného okna matematicko-fyzikálního kabinetu. Vyhladovělý a zmatený po dlouhém spánku spolkl největší a nejlesklejší věc v celém kabinetu, která navíc v bočním slunci vyzařovala teplo. Touto věcí byl skleněný osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou. Jehlan se- jak to u hadů bývá- posouval jeho tělem, které kopírovalo přesně daný tvar. Po najedení vylezl opatrně z okna zase ven a těžce se plazil zahradou školy. Náhle zahlédl samičku svého druhu a pookřál.
„Pojď, budeme sse pářit!“
Ale samice zamítavě syčí: „Ne,ne, ty nejssi had, ty jssi osssmiboký komolý jehlan sse zkosssenou špičkou, ss tebou sse pářit nebudu!“
Neukojený vzteklý had se plazil ke své noře trucovat. Chtěl se vecpat dírou dovnitř, ale neprolezl. Nora k němu z hloubi země temě hučí: „Sem nelez, za prvé se sem nevejdeš a za druhé nejsi had, jsi osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou!“
Frustrovaný had- který nemohl skleněný jehlan strávit a zvracet hadi osmiboké komolé jehlany se zkosenou špičkou proti směru základny zatím neumí- se rozhodl dožít v ZOO. Jenže ošetřovatel ho zarazil: „Tady nemůžeš být, ty nejsi had, ty jsi osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou.“
Had se tedy- ani nevěděl proč, smutně odplazil zpět do školy, kde to všechno začalo. Tam ho uviděl školník a zvolal: „ÁÁ, osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou v hadím provedení- ten ve sbírkách ještě nemáme!“ A umístil hada do police v matematicko-fyzikálním kabinetu.
Z toho plyne poučení: Jste to, co jíte!
Původní verze:
Bajka o hadovi a geometrii. Marek Bucko.
Byla jednou jedna školní zahrada a v té se ze zimního spánku probudil had. Odpolední jarní slunce osvítilo a vyhřálo pás zdi staré školy pokrytý břečťanem a had zlákaný teplem se vplazil po tomto pruhu slunce a zeleně do otevřeného okna matematicko-fyzikálního kabinetu. Vyhladovělý a zmatený po dlouhém spánku spolkl největší a nejlesklejší věc v celém kabinetu, která navíc v bočním slunci vyzařovala teplo. Touto věcí byl skleněný osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou. Jehlan se- jak to u hadů bývá- posouval jeho tělem, které kopírovalo přesně daný tvar. Po najedení vylezl opatrně z okna zase ven a těžce se plazil zahradou školy. Náhle zahlédl samičku svého druhu a pookřál.
„Pojď, budeme sse pářit!“
Ale samice zamítavě syčí: „Ne,ne, ty nejssi had, ty jssi osssmiboký komolý jehlan sse zkosssenou špičkou, ss tebou sse pářit nebudu!“
Neukojený vzteklý had se plazil ke své noře trucovat. Chtěl se vecpat dírou dovnitř, ale neprolezl. Nora k němu z hloubi země temě hučí: „Sem nelez, za prvé se sem nevejdeš a za druhé nejsi had, jsi osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou!“
Frustrovaný had- který nemohl skleněný jehlan strávit a zvracet hadi osmiboké komolé jehlany se zkosenou špičkou proti směru základny zatím neumí- se rozhodl dožít v ZOO. Jenže ošetřovatel ho zarazil: „Tady nemůžeš být, ty nejsi had, ty jsi osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou.“
Had se tedy- ani nevěděl proč, smutně odplazil zpět do školy, kde to všechno začalo. Tam ho uviděl školník a zvolal: „ÁÁ, osmiboký komolý jehlan se zkosenou špičkou v hadím provedení- ten ve sbírkách ještě nemáme!“ A umístil hada do police v matematicko-fyzikálním kabinetu.
Z toho plyne poučení: Jste to, co jíte!
