26. května 2022

Veřejná schůze - napsala Jana Bednářová

Moment, počkej prosím, slyším rozhlas. Jé pozítří je tady na obecním úřadě veřejná schůze, večer v sedm, to stihneme. Zajdeme tam, milý?

Proboha proč? Nikdy jsem tam nebyl.

No a to je chyba, chceš abych tady bydlela, tak potřebuji poznat lidi a vědět, co se tady děje.

Ále, co tam? Naši určitě půjdou, tak potom řeknou, co tam bylo.

Ale já nechci zprostředkované informace, chci poznat místní lidi, starostu a vůbec!

Mně se nechce.

Nechceš jít. Hm, tak mám jít sama? Ale to je asi blbý, když tady nikoho neznám, ještě si řeknou, co tady chce, cizák, aby mě nevyhodili, co myslíš?

Můj milý a se mnou, jako doprovod půjdeš? Prosím.

A netvař se furt jak kakabus.

A Proč tam chceš jít?

Proč? No už jsem Ti to přece řekla, když chceš, abych tady bydlela a taky proto, že mě zajímají lidi a co se v dědině děje. Nejsem takový pecivál jako Ty. Už vím proč nemáš žádné kamarády.

Nic závratného se tam nedozvíš.

Jak to víš?

Děvče to jsou léta praxe a zkušeností.

Jó a to si teď stěžuješ nebo se chlubíš? Jsi starší než jsem si myslela. Asi Ti někdo zatajil, že život je neustálá změna, my se měníme, nic není jako dřív a nezůstane. Kolik Ti je? Stopadesát?

Jestli se mnou nepůjdeš, tak se holt nebudu k Tobě stěhovat a dál budu jezdit sem a tam jako to teď

--------------------------------------

Zadání:
Napište o hádce dvou lidí. Jeden je zamilovaný a druhý ne, nebo jeden chce něco, co ten druhý nechce. Cokoli, ale ať to mezi nimi pěkně jiskří!
A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry bez uvozovacích vět.
Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:
B/ Napište verzi s trochu popisnějšími větami. Použijte uvozovací věty, přidejte akci a popis.
C/ Napište verzi s přístupem k myšlenkám postav. Takzvaně jim vidíme do hlav.
Každá verze bude mít pravděpodobně velmi odlišný účinek co do dramatičnosti.


VERZE 2
Vilma stojí u okna ložnice, vedoucího do ulice, leští ho. Z místního rozhlasu se line klasika od Katapultu, Někdy příště, slíbí si a v davu zmizí, příště, už si budou cizí……

,,Vilmo, proč se vystavuješ v tom okně jen v podprsence?“ Naštvaně houkne Patrik, který se právě vrátil z práce a prochází kolem ložnice. Hledal Vilmu, aby ji dal přivítací pusu.

,,Prosím Tě, vždyť jsme v patře, kdo by se díval? Moment, počkej prosím, ať slyším hlášení rozhlasu.“ Za chvíli se Vilma nadšeně přiřítí do kuchyně, stále jen v podprsence a teplácích. V jedné ruce kuchyňskou utěrku, kterou leštila okno a druhou hladí po tváři Patrika. ,,Pozítří je tady na obecním úřadě veřejná schůze, večer v sedm. Zajdeme tam, milý?“ Oznamuje, rychlostí kulometu MG 42, Vilma Patrikovi svůj úmysl navštívit veřejnou schůzi v obci.

Patrik se musel pousmát, a v dobrém rozmaru, ale s údivem odpovídá.

Proboha proč? Nikdy jsem tam nebyl.

Vilma se zamračí a s pedagogickým ukazováčkem reaguje. No a to je chyba, chceš abych tady bydlela, tak potřebuji poznat lidi a vědět, co se tady děje.

Patrik už znuděně ,,Ále, co tam? Naši určitě půjdou, tak potom řeknou, co tam bylo.

Vilma si dá ruce v bok, před tím si přes podprsenku přetáhne starší tričko. Potřebuje, aby se Patrik soustředil na jejich rozhovor a sděluje ,, Ale já nechci zprostředkované informace tvých rodičů, chci poznat místní lidi, starostu a vůbec!“

Patrik se tváří otráveně, ale nic neříká.

,, Tak řekni na rovinu, že se Ti nechce a furt se nevymlouvej.“ Zvyšuje hlas Vilma.

,, Jo nechce se mně“, sklopí hlavu, jak spráskaný pes, a domácí výměnou názorů, naštvaný Patrik.

,,Nechceš jít. Hm, tak mám jít sama?“ Už klidně nahlas přemýšlí Vilma. Ale to je asi blbý, když tady nikoho neznám, ještě si řeknou, co tady chce, cizák, aby mě nevyhodili, co myslíš?

Můj milý a se mnou, jako doprovod, půjdeš? Prosím. ,,A netvař se furt jak kakabus“, usmířeně se usměje Vilma.

,,A Proč tam chceš jít?“ Ptá se Patrik.

,,Proč? No už jsem Ti to přece řekla, chceš abych tu s tebou bydlela a taky proto, že mě zajímají místní lidi a co se v dědině děje. Nejsem takový pecivál jako Ty. Už vím proč nemáš žádné kamarády“, zase nabírá na hlase Vilma.

,,Nic závratného se tam nedozvíš“, klidně odpovídá Patrik.

,,Jak to víš?“ Zvedne Vilma obočí a ruce už má zase v bok.

,,Děvče to jsou léta praxe a zkušeností. „ odpovídá Patrik Vilmě, jako by mluvil k malému děcku, to ji vytočí.

,,Jó a to si teď stěžuješ nebo se chlubíš? Jsi starší, než jsem si myslela. Asi Ti někdo zatajil, že život je neustálá změna, my se měníme, nic není jako dřív a nezůstane. Kolik Ti je? Stopadesát?

,,Jestli se mnou nepůjdeš, tak se sem nestěhuju a budu dál jezdit sem a tam jako do teď. Povytáhne si tepláky a jde pokračovat v leštění okna.

Patrik se pomalu zvedá a v naprostém klidu si jde uvařit své pravidelné odpolední kafíčko.

---------------------------

VERZE 3
Vilma stojí u okna ložnice, vedoucího do ulice, umyla tu letitou špínu a leští ho. Z místního rozhlasu se line klasika od Katapultu, Někdy příště, slíbí si a v davu zmizí, příště, už si budou cizí... Myslí na Patrika a na společnou budoucnost, zvažuje jestli má přijmout jeho nabídku a přestěhovat se k němu na vesnici.

,,Vilmo, proč se vystavuješ v tom okně jen v podprsence?“ Naštvaně houkne Patrik, který se právě vrátil z práce a prochází kolem ložnice. Hledal Vilmu, aby ji dal přivítací pusu.

,,Prosím Tě, vždyť jsme v patře, kdo by se díval? A přitom si pomyslí , kdyby nebydlel v patře, nebylo by jí teď takové horko, sluce sem pálí o sto šest. Snaží se ho přemluvit na malý nízký domek s dvorkem a zahrádkou, kde budou jen oni dva, jejich pejsek a případné návštěvy rodiny a přátel. Ovšem návštěvy jimi zvané a ne každý den poslouchat ze zdola rodiče, bratra a jejich časté návštěvy sousedek, hlučných dětí a vnoučat.

,,Moment, počkej prosím, ať slyším hlášení rozhlasu.“ Za chvíli se Vilma nadšeně přiřítí do kuchyně, stále jen v podprsence a teplácích. V jedné ruce kuchyňskou utěrku, kterou leštila okno a druhou hladí po tváři Patrika. Pozítří je tady na obecním úřadě veřejná schůze, večer v sedm. Zajdeme tam, milý?“ Oznamuje a zároveň se s nadšením ptá Vilma. Vyhrkne vše rychlostí kulometu MG 42, takto její kadenci slov označil Patrik při jednom z jejich prvních setkání.

Patrik se musel pousmát, a v dobrém rozmaru, ale s údivem odpovídá.

,,Proboha proč? Nikdy jsem tam nebyl.“ Ježíš ta ženská je fakt neskutečně akční, pořád něco plánuje a furt něco chce. Proběhne Patrikovi hlavou.

Vilma se zamračí a s pedagogickým ukazováčkem reaguje. ,,No a to je chyba, chceš abych tady bydlela, tak potřebuji poznat lidi a vědět, co se tady děje.“ Ježíš ten chlap mě tak se… štve. Ne, nebudu vulgární ani v myšlenkách, okřikne se Vilma.

Patrik už znuděně. ,,Ale, co tam? Naši určitě půjdou, tak potom řeknou, co tam bylo.“

Ta nadělá, jak kdyby to nebylo jedno, kdo tam půjde.

Vilma si dá ruce v bok, před tím si přes podprsenku narychlo přetáhne tričko. Potřebuje, aby se Patrik soustředil na jejich rozhovor a sděluje mu. ,, Ale já nechci zprostředkované informace tvých rodičů, chci poznat místní lidi, starostu a vůbec!“

Patrik se tváří otráveně, ale nic neříká.

,, Tak řekni na rovinu, že se Ti nechce a furt se nevymlouvej.“ Zvyšuje hlas Vilma.

,, Jo nechce se mně“, sklopí hlavu, jak spráskaný pes, a domácí výměnou názorů, naštvaný Patrik. Bleskne mu myšlenka. Bože, stojí mi ten sex za to, abych tohle poslouchal? Mohl jsem mít dál svůj klid a těšit se pomalu na důchod. Nic neřešit, neplánovat.

,, Nechceš jít! Pokračuje Vilma. Hm, tak mám jít sama?“ Už klidně nahlas přemýšlí Vilma. Ale to je asi blbý, když tady nikoho neznám, ještě si řeknou, co tady chce, cizák, aby mě nevyhodili, co myslíš?

,,Můj milý a se mnou, jako doprovod půjdeš? Prosím!“ zamrká Vilma na Patrika. Musím zkusit jinou taktiku, je to starý vlk a novým kouskům ho nenaučím, ale trošku by povolit a vyjít mi vstříc mohl. ,,A netvař se furt jak kakabus“, usmířeně se usměje Vilma.

,,A Proč tam chceš jít?“ Ptá se Patrik.

,,Proč? No už jsem Ti to přece řekla, přece jestli se mám k tobě nastěhovat a taky proto, že mě zajímají lidi a co se v dědině děje. Nejsem takový pecivál jako Ty. Už vím proč nemáš žádné kamarády“, zase nabírá na hlase Vilma.

,,Nic závratného se tam nedozvíš“, klidně odpovídá Patrik.

,,Jak to víš?“ Zvedne Vilma obočí a ruce už má zase v bok.

,,Děvče to jsou léta praxe a zkušeností. „ odpovídá Patrik Vilmě, jako by mluvil k malému děcku, to ji vytočí.

,,Jó a to si teď stěžuješ nebo se chlubíš? Jsi starší než jsem si myslela. Asi Ti někdo zatajil, že život je neustálá změna, my se měníme, nic není jako dřív a nezůstane. Kolik Ti je? Stopadesát?

,, Jestli se mnou nepůjdeš, tak se nemusím ani stěhovat, když nebudu vědět kam, mezi jaké lidi. Můžeme to nechat jak to je, budu jezdit sem a tam, jako do teď.“ Povytáhla si tepláky a šla pokračovat v leštění okna. No ten mě zase vytočil, raději jdu dodělat to okno.

Patrik se pomalu zvedl a v naprostém klidu si šel uvařit své pravidelné odpolední kafíčko. Jo, chlapče, hlavně klid, přece se nenecháš odvést od svých letitých zvyků a rituálů.