„Vzala jsem ti nealkoholické, chtěli jsme přece po obědě na výlet,“ ozvalo se z druhé strany stolu. Souhlasně přikývl a s odporem si do úst vložil první sousto. „Buď zabiju já ji, nebo ona mě,“ blesklo mu hlavou, když se snažil dostat ze zubů uvízlé stéblo pažitky. Romantika, souznění duší, harmonie - hesla, kterými ho bombardovala celý týden před odjezdem.
Vzpomínka na svátek všech správných chovatelů drobného zvířectva mu vehnala slzy do očí. Raději se zasnil a v duchu zalétl ke svým teráriím; dokonce jakoby na moment ucítil pach džungarských křečků v době páření.
„Tak vidíš Edo, že ti to chutná,“ hlas manželky ho vrátil do reality, „a to jsi tvrdil, že ryby nemusíš. Vždyť je to dobré, jemné a hlavně zdravé. Potřebuješ upravit cholesterol. A večer se projdeme v zámeckém parku.“
Pozoroval, jak si sáhla do vlasů a jeden pramen stočila za ucho. Na horním rtu jí ulpělo pár kapek ze sklenice. Sebrala je špičkou jazyka, pobaveně pohodila hlavou a rozesmála se.
Varovný hlas uvnitř spustil na poplach.
Edo, Edánku pozor, ty víš, co se tu chystá… Romantika, souznění duší a harmonie.
