Příjemný večer - napsal Michal Hejna

„Tak co, máš ho?“
„No, nemám.“
„Koukal jsi pořádně? Prošacoval ses?“
„Prošacoval? To jako myslíš, že by mi mohl penis spadnout do podšívky? Asi jsem ho někde vytrousil. To je škoda, zrovna dneska to tak pěkně vyšlo, že jsem se cítil být mužem a ty ženou. Ach jo.“

„Hele, znáš mého pradědu?“
„To myslíš toho švihlýho stodvacetiletýho?“

„Náhodou, není švihlej, má jen zastaralý názory. Tak ten mi vyprávěl, jak to bylo dřív.“  

„Já vím, brali jsme to v dějepisu. Lidé si nemohli vybírat podle momentální nálady, jestli chtějí být muž či žena. Penisy a vagíny nebyly připínací, ale lidé je měli napevno.“
„No, prej jsme se nerozmnožovali v laboratořích, ale jako zvířata.“
„Učitelka nám říkala, že my muži jsme oplodnili ženy a ty pak rodily. Vlastně muži oplodnili nás ženy a my pak rodily. Vlastně … Ty jo, ta ztráta penisu mě nějak rozhodila.“
„Praděda mi ještě říkal, že nejen že si nemohli měnit pohlaví, ale ženy měly velká prsa.“
„To si nedokážu představit, jaké to mohlo být.“
„Praděda říkal, že příjemné na omak.“
„Já myslel jako prakticky, jak se nimi těm ženám žilo.“
„Tak to praděda neví, jen říkal, že se na to většinou pěkně koukalo. Fakt ho nikde nemáš?“
„Nemám.“
„Tak já ti půjčím svůj, když ho dneska nepotřebuju. Přece si nezkazíme večer.“