„Dovolená skončila, je na čase vrátit se do práce,“ běží mi v hlavě, když už asi po třicáté zvedám činku.
„Ještě tři…dva…jedna…pauza!“
Odhodím činku na zem a znaveně se posadím na lavici, na které jsem předtím klečel. Můj trenér ji uklidí zpět, kam patří a vrací se ke mně s úsměvem od ucha k uchu.
„Rád vidím, že jsi na dovolené nezlenivěl,“ poplácá mě po rameni. Moc dobře ví, že pro pevné sedadlo ve formuli 1 udělám vše, co je v mých silách.
„A co sis myslel, Marku? Že se budu celý dny válet na pláži a jíst řízky s hranolkama?“ Hraju uraženého. Nezvládnu však udržet vážný výraz a začnu se smát. Kdyby totiž moje dovolená opravdu vypadala takhle, měl bych před sezónním testováním ještě spoustu práce a veškerý čas bych strávil v posilovně nebo na atletickém oválu.
„Očividně tě ještě dobrá nálada a humor neopustili,“ ušklíbne se. „Je to dobře. Až s tebou dneska skončím, budeš je potřebovat.“
Po další půlhodině ve fitku mám dopolední tréninkový blok za sebou a během ohřívání svého oběda si procházím svůj rozvrh na zbytek dne. Odpoledne mě dnes naštěstí čeká pouze pár hodin na simulátoru a jóga, proto si Marek dal záležet na tom, aby do dnešního posilování zahrnul úplně vše – od krku až po kotníky. Je sice pravda, že nejsem hlavním jezdcem týmu, předsezónní testování je však jedna z mála příležitostí, kdy dostanu šanci ukázat, co ve mně opravdu je. Pokud budou mé výsledky dobré, existuje zde dokonce možnost, že si mě všimne někdo z formule e nebo z indycar a dostanu nabídku na pozici hlavního jezdce.
Oblast motorsportu je nekonečná dřina pro všechny zúčastněné, vždy se dá něco zlepšit a každý člověk je nahraditelný. Všichni tedy potřebují alespoň trochu zdaru, chtějí-li uspět. Mým štěstím je, že do cihlové budovy týmové továrny Williams Racing to mám ze svého bytu asi dvacet minut autem, jinak bych již měl nespočet černých puntíků za pozdní příchody. A to by rozhodně nebyla věc, kterou bych si hrdě přidal do svého životopisu.
„Lukáši,“ ozve se za mnou v momentě, kdy sahám pro kartu, abych si otevřel zatmavené prosklené dveře k simulátoru, „můžeš na chviličku?“
„Doufám, že nemám žádný problém,“ otočím se čelem k Tonymu, jednomu z hlavních technických odborníků.
„Nemáš,“ ujistí mě s úsměvem, „ale potřebujeme tě na úpravu sedačky. A než se zeptáš, na simu už o tom ví. V rozvrhu přehodili tebe a Logana, takže problém z toho mít nebudeš.“
„Jak je na tom vývoj podle nových pravidel? Jsou s něčím problémy?“
„Buďme k sobě upřímní. Kdyby byly potíže, nebyla by to úplně ideální situace, když vezmu v potaz, že máte s Loganem za měsíc a půl v monopostu sedět,“ odpověděl mi Tony diplomaticky a jeho reakce nepřipouštěla další diskuzi o tomto tématu.
Celé odpoledne v továrně proběhlo bez sebemenších problémů, stejně jako vždy.
„Ještě tři…dva…jedna…pauza!“
Odhodím činku na zem a znaveně se posadím na lavici, na které jsem předtím klečel. Můj trenér ji uklidí zpět, kam patří a vrací se ke mně s úsměvem od ucha k uchu.
„Rád vidím, že jsi na dovolené nezlenivěl,“ poplácá mě po rameni. Moc dobře ví, že pro pevné sedadlo ve formuli 1 udělám vše, co je v mých silách.
„A co sis myslel, Marku? Že se budu celý dny válet na pláži a jíst řízky s hranolkama?“ Hraju uraženého. Nezvládnu však udržet vážný výraz a začnu se smát. Kdyby totiž moje dovolená opravdu vypadala takhle, měl bych před sezónním testováním ještě spoustu práce a veškerý čas bych strávil v posilovně nebo na atletickém oválu.
„Očividně tě ještě dobrá nálada a humor neopustili,“ ušklíbne se. „Je to dobře. Až s tebou dneska skončím, budeš je potřebovat.“
Po další půlhodině ve fitku mám dopolední tréninkový blok za sebou a během ohřívání svého oběda si procházím svůj rozvrh na zbytek dne. Odpoledne mě dnes naštěstí čeká pouze pár hodin na simulátoru a jóga, proto si Marek dal záležet na tom, aby do dnešního posilování zahrnul úplně vše – od krku až po kotníky. Je sice pravda, že nejsem hlavním jezdcem týmu, předsezónní testování je však jedna z mála příležitostí, kdy dostanu šanci ukázat, co ve mně opravdu je. Pokud budou mé výsledky dobré, existuje zde dokonce možnost, že si mě všimne někdo z formule e nebo z indycar a dostanu nabídku na pozici hlavního jezdce.
Oblast motorsportu je nekonečná dřina pro všechny zúčastněné, vždy se dá něco zlepšit a každý člověk je nahraditelný. Všichni tedy potřebují alespoň trochu zdaru, chtějí-li uspět. Mým štěstím je, že do cihlové budovy týmové továrny Williams Racing to mám ze svého bytu asi dvacet minut autem, jinak bych již měl nespočet černých puntíků za pozdní příchody. A to by rozhodně nebyla věc, kterou bych si hrdě přidal do svého životopisu.
„Lukáši,“ ozve se za mnou v momentě, kdy sahám pro kartu, abych si otevřel zatmavené prosklené dveře k simulátoru, „můžeš na chviličku?“
„Doufám, že nemám žádný problém,“ otočím se čelem k Tonymu, jednomu z hlavních technických odborníků.
„Nemáš,“ ujistí mě s úsměvem, „ale potřebujeme tě na úpravu sedačky. A než se zeptáš, na simu už o tom ví. V rozvrhu přehodili tebe a Logana, takže problém z toho mít nebudeš.“
„Jak je na tom vývoj podle nových pravidel? Jsou s něčím problémy?“
„Buďme k sobě upřímní. Kdyby byly potíže, nebyla by to úplně ideální situace, když vezmu v potaz, že máte s Loganem za měsíc a půl v monopostu sedět,“ odpověděl mi Tony diplomaticky a jeho reakce nepřipouštěla další diskuzi o tomto tématu.
Celé odpoledne v továrně proběhlo bez sebemenších problémů, stejně jako vždy.
Moje výsledky na simulátoru sice nebyly úplně ideální, ale virtuální příprava nikdy nemůže nahradit řízení fyzického monopostu. V realitě se totiž člověk musí vypořádat s mnohem větším psychickým tlakem a je si neustále vědom toho, že každá malá chybička ho může stát život.
