„Každé ráno s tebou vedu tenhle rozhovor.“
„A já každé ráno odpovídám, že na to není čas.“„Ale já myslím, že patnáct minut by se ještě našlo.“
„Ne, patnáct minut se vážně nenajde. Ujede ti autobus.“
„Tak aspoň deset minut. Vždyť je teprve čtvrt na šest.“
„Ani pět minut. Musíš si udělat snídani. Musíš udělat svačinu Zuzance.“
„Možná bych si snídani dělat nemusela.“
„Musela. Pak bys měla hlad a byla protivná. Znáš se, když se nenasnídáš, tak s tebou pak není řeč, a ještě by ses pohádala s kolegyněmi v nemocnici.“
„To není můj případ.“
„Ehm.“
„Tak ještě aspoň pět minut.“
„Tak dobře. Tak za pět minut zazvoním zas, ale už vstaneš, ano?“
