Služka - napsal Stanislav Rokos

Otevřu ústa a polknu speciální odrůdu mravenců. Mluví, šustí a páchnou. Tlapkají a matlají mi křesílka a že jich v sobě mám. Takové židličky, co hřejí (když je zima) a vrní jako transformátor. Nosím ty malé brebery sem a tam, od jednoho konce mraveniště na ten druhý, někde jich pár vytrousím a jiné zhltnu.
Nejsem líná, do kopce zaberu, i když mám břicho plné k prasknutí. A když si trochu zafuním, tak ekologicky, jsem totiž pod proudem.
Dříč, to je má pravá definice. A hlavně přesnost a dochvilnost... a co mám ráda? Hezká otázka, děkuji. Přece mravence, ty slušné a čistotné mravence, kteří ocení mou krásu, přestože jsem zrozená jen k práci.