Ed - napsal Stanislav Rokos

Budík, sprcha a rychlá snídaně. Polibek dívce, co ráda spí a nechodí do práce.
Půlhodinka v metru, pachy, obličeje, staří alkoholici s igelitkou, svět, který se sluchátky v uších nechci vnímat.
Má práce je být součástí stroje. Dobře namazaného a zaběhlého soukolí.
V divadle kraluje režisér, v opeře dirigent, v restauraci velí šéfkuchař. No, a to jsem prosím já.
Ostrý nůž je základ, jinak jsi k smíchu, šeptám si a pářu jedním tahem kachní hřbet. Minuta dvacet devět vteřin a kachna je zbavena všech kostí. Líně odpočívají v pekáči, ale nepřijdou nazmar, bude z nich výborná šťáva. Pečená houska, bylinky, pražská šunka, žloutky, sníh, koření a na světě je nádivka. Nacpat do kachny a zavázat provázkem trvá další tři minuty a třicet jedna vteřin. Dohromady pět minut. Za patnáct mám hotové tři kachní galantiny a peču je v troubě.
Nahlédnu do knihy rezervací, máme plno.
Dveře se otevřou a mě neujde zvídavý pohled vousatého pána u krbu.
Sedí sám a pokaždé, když projde číšník opětuje úsměv, nebo zdvihne palec a naznačí, že mu chutná.
Zkontroluji oblečení, je čisté a já ho vycházím pozdravit. Lidem to dělá radost, přijde-li si šéfkuchař popovídat o jídle nebo doporučit dezert.v Vousatý muž se směje, vstává, tiskne mi ruku, nabízí místo vedle sebe a objednává koňak. Chválí kachnu a flambované palačinky. Poručí další koňak a pak mě obejme. 

“Mám rád lidi, co umí svoje řemeslo,” řekne. 

Ed McBain

Jeho pobavená, vousatá tvář mi ulpí v paměti.

A pak je večer. 

Prásknutí dveří a klapot bot na schodech. To jen dívka, co ráda spí a nechodí do práce, sbalila svou vůni a smysl pro humor a utekla do přistaveného taxíku před domem.
Samota je relativní, říkám si a hledám v knihovně společníka na pustý ostrov.v Instinktivně nahmatám příběh z 87.revíru, otevřu a v záhlaví se na mě usměje povědomý obličej. Autor skvělých detektivních románů a můj přítel z dnešního dne... Ed McBain.