Tak, jako každé prázdniny, ho sem na celý měsíc přivezli rodiče. Za skřípotu otevírající se branky s nimi vstoupil dovnitř a rychlým krokem mířil ke stavení. Proti slunci toho moc neviděl, ale podle obrysu shrbené postavy opřené o hůl s nohama do O poznal, že už ho vyhlíží tetička Agnes.
„Dobrý den, tetičko,“ zopakoval ještě jednou, a zatímco jeho rodiče s tetou začali něco řešit, rozběhl se po zahradě a zavzpomínal, jak tu vloni s tetičkou pojmenovali dva stromy: letadlo a helikoptéra, a on pak s nimi proletěl celý svět. Čekal ho měsíc plný dobrodružství, tajemna a nekonečného množství jídla.
Tetička už byla starší paní, špatně slyšela a hůře mluvila, tedy spíše huhňala a dost si huhňala pro sebe. Nemohla mít děti, a tak svou pozornost věnovala právě svému synovci. Tu ho učila, jak se správně zavazují tkaničky, jindy mu uvařila nudle s mákem. Dokonce mu zase dovolila, aby se šel podívat na půdu. Sama už tam nevylezla, tak ho jen prosila, aby dával pozor, aby se mu při hledání pokladů nic nestalo.
Jen už na delší procházky do lesa chodil sám, byť tetička nic nepřiznala, poznal, že je letos o poznání pomalejší, i těžké věci zvedala hůře a občas se tak zadýchala, že musela se vším přestat a na chvilku si sednout.
„Dobrý den, tetičko,“ zopakoval ještě jednou, a zatímco jeho rodiče s tetou začali něco řešit, rozběhl se po zahradě a zavzpomínal, jak tu vloni s tetičkou pojmenovali dva stromy: letadlo a helikoptéra, a on pak s nimi proletěl celý svět. Čekal ho měsíc plný dobrodružství, tajemna a nekonečného množství jídla.
Tetička už byla starší paní, špatně slyšela a hůře mluvila, tedy spíše huhňala a dost si huhňala pro sebe. Nemohla mít děti, a tak svou pozornost věnovala právě svému synovci. Tu ho učila, jak se správně zavazují tkaničky, jindy mu uvařila nudle s mákem. Dokonce mu zase dovolila, aby se šel podívat na půdu. Sama už tam nevylezla, tak ho jen prosila, aby dával pozor, aby se mu při hledání pokladů nic nestalo.
Jen už na delší procházky do lesa chodil sám, byť tetička nic nepřiznala, poznal, že je letos o poznání pomalejší, i těžké věci zvedala hůře a občas se tak zadýchala, že musela se vším přestat a na chvilku si sednout.
Na jeho otázky, jestli jí něco není, vždy odmítavě zamumlala, že rozhodně nemusí mít žádné obavy. No, dotazovat se musel i několikrát za sebou a hodně hlasitě, než se mu oné odpovědi dostalo, opravdu velmi špatně slyšela. Přes to všechno měl s tetičkou spousty zajímavých zážitků, které pak s nadšením vyprávěl rodičům. Měsíc totiž utekl jako voda a on se s končícími prázdninami musel vrátit domů. Koukal z okna auta na ubíhající krajinu a myslel už na ty další, co budou až za dlouhatánský rok.
Jenže ten rok ještě neuplynul, když k němu do pokoje vstoupili rodiče a s vážným hlasem mu řekli: „Pojedeme za tetičkou, rozloučit se s ní.“
Jenže ten rok ještě neuplynul, když k němu do pokoje vstoupili rodiče a s vážným hlasem mu řekli: „Pojedeme za tetičkou, rozloučit se s ní.“
Nechápal, odpověděl: „Těším se, až ji zase uvidím, a proč tak brzy?“
