23. září 2021

Přízrak letošního léta - napsala Vendula Beaujouan Langova

Budu vám vyprávět příběh, který zasáhl do začátku mé letošní dovolené zcela nečekaně a byl mnohem více emotivní a vysilující než dny strávené cestováním po jižní Evropě.
Jednoho srpnového dne se s rodinou přibližuji po dálnici k chorvatské hranici a náhle pípne nečekaný vzkaz na mém mobilním telefonu. Na displeji čtu zprávu od Lucie: „SOS, potřebuji s tebou nutně mluvit!” Předávám řízení manželovi s omluvou, že musím pomoci kamarádce v nouzi a stisknu tlačítko volání.
Na druhém konci slyším zoufalý hlas: „Právě jsem zjistila, že můj manžel má milenku. Je to jeho učitelka francouzštiny! Nechal otevřený iPad na stole. Celá se klepu.”
Bezděky mám co dělat, abych se nerozesmála. V poslední době se s mimomanželskými aférkami docela roztrhl pytel. Musím si však zachovat vážný a útrpný výraz, abych nezněla jako největší cynik.
„Aha, to ses domnívala už na podzim... a jsi si jistá, že je to víc než platonický vztah?”
„Přepošlu ti ten francouzský email. A napiš mi, co si o tom myslíš!“ žádá mne Lucie.
Nerada čtu cizí korespondenci, bude mne to stát spoustu přemáhání, nemám takové nekalé věci ráda a Lucii za to při nejbližší příležitosti pokárám. Co mám jako interpretovat? Bohyně a šerpa rajské zahrady? Je holt literárně zaměřená, ale na nějaké podlé úmysly usuzovat nemohu. Proč by se sakra nabízela svému žákovi, protože je rozvedená?
Má interpretace se omezila pouze na konstatování: „Prostě si tu možnost nepřipouštěj, natož vybavuj! Nesmíš se v tom příliš rýpat, jinak to bude pro tebe ještě horší!”

Nicméně, od té doby jsem ke své nespokojenosti neměla jediný klidný večer, a to jsem potřebovala vydýchat aférku vlastní…

Naše konverzace postupně pokročily: „Mám mu říct, že to vím?” ptá se mne Lucie po pár dnech.
Plná naděje, že to ze sebe vypustí a nebude už mít takovou potřebu se svěřovat, říkám: „Určitě, řekni mu to jasně a stručně, bez hysterie a výčitek, prosím!”

Pořád se však nic nepohnulo kupředu a za tři dny slyším: „Já mu to neřeknu, volala jsem svému psychologovi, a ten si myslí, že ještě na to nejsem připravená.”
S neuvěřením a v pudu sebezáchovy stoicky odvětím: „Ale pokud to budeš v sobě dusit, uškodí to tvému psychickému i fyzickému zdraví!”
Za pár dalších dnů strávených objevnými výlety jsem s její odpovědí už docela srozuměná. Zní pozitivně a vypadá to, že se situace uklidní: „Když já nevím, on se ke mně chová náhle tak hezky. Já o něj chci bojovat! Nic neřeknu, ale budu ho neustále kontrolovat!”
Přesto neváhám reagovat provokativně: „Jak chceš, ale pod neustálou kontrolou mu nebude k žití a ty se tím budeš stále trápit!”

Po dalším týdnu, kdy se i já s rodinou přesouvám do severních chladnějších částí Evropy a věřím, že se vše stabilizovalo, Lucie v pochmurném rozpoložení píše: „Je to hnusný, jak často k ní chodil. Je mi odporný, už ho nechci, chci se rozvést!”
Nedá mi to. Zvedám telefon a z pohledu právníka na rozvodové řízení a komplikace s ním spojené varuji: „Hele, neunáhluj se! Vždyť jsi ho ještě ani nekonfrontovala!”

Několik dnů nato se konečně Lucie pochlapí a já začínám věřit, že události konečně naberou správný směr.
Do telefonu mi sděluje: „Dostala jsem troje prášky na spaní, psychiku a žaludek. Zhubla jsem sedm kilo za tři týdny a spím dvě hodiny v noci. Zítra mu to řeknu, už jsem připravena!”
Nevím, zda se mám obávat o její zdraví nebo jí tleskat za odvahu. 
„Držím ti palce, jdi do toho!” odpovím rozhodně a nabídnu se jako přítel na telefonu s nadějí, že brzy bude vše za námi.

Následující večer má role vrby končí a osud opět bere vše pevně do svých rukou. Dostávám vzkaz: „Tak jsem ho konfrontovala, chce být s námi, ona prý není osoba pro život. Ale tvrdí, že se nevěry vlastně nedopustil, protože nedošlo k penetraci... To je dost divná interpretace, nemyslíš?”
Musím uznat, že její manžel má smysl pro humor a jeho výklad nevěry mě rozesmál. Což jen dokazuje, že každý máme své hranice nastavené jinak a běda, pokud se střetnou dva rozdílné světy, natož v jednom manželství.

Zatím se zdá - k mé spokojenosti - že naše dalekosáhlé bojové porady tímto skončily, její manžel je v probační lhůtě, změnil si profesorku za profesora francouzštiny a já jim přeji hodně štěstí...
A po prožití tohoto zážitku si konečně užívám zasloužený klid a snažím se vyplnit prázdno, které ve mně způsobil, aniž by se mne osobně dotkl, než se na obzoru objeví aférka další...