Tvořím spolu s ní útočiště mladé rodiny.
Jsem žárlivý jako otec malých dětí, které nechávám pod svou ochranou spát.
Já na rozdíl od něj svoji tesknotu v lahvi lihu nekolíbám. Pro svou roubenku, rozdávající úsměvy okolním horám, ustavičně pláču smrtelná smítka. Ta se usazují na jejím úsměvu, v duších dětí.
Až jednou nemocná matka s potomky srovná roubenku se zemí, budu ležet opodál.
Opodál s mužem, jeho zlatavou lahví a žárlivostí, která zabije.
