7. července 2021

Tak daleko – napsal Martin Zvoníček

Rainer Maria Rilke, německý básník
Nikdy nebylo jednoduché tady žít. Loučeň… Už jen dokázat to slovo správně vyslovit. Tak, aby se kdejaký podomek tajně neušklíbl, když se o to pokusila. O kolik bylo jednodušší dlít ve Vídni či Duinu, nebo kdekoliv ve Francii. Nesplynula zde. Nedokázala to po dlouhá léta a dnes už to sotva kdy dožene. Dávno již nemá sílu a není už, kdo by ji podpořil. Tím nejvěrnějším sluhou, vždy čekajícím nablízku, vždy ochotným jí posloužit, je dnes ponejvíce její vozík. Na zámku plném služebnictva se i po letech cítila opuštěná a sama.
Mohla či měla některé věci udělat jinak? Ano, určitě. Ale změnilo by se alespoň něco? Když poznala svého muže, prince Alexandra Thurn Taxise, byla mladá a krásná, i dlouhá léta poté. Ona milovala jeho a on ji. Ale nějakým jiným, takovým tím mužským způsobem. Nikdy neodolal pokušení využít své postavení, šarm a majetek k získání kterékoliv pohlednější ženy, kterou potkal. Dlouhá léta se tím trápila, pochybovala o sobě. Co u ní postrádal a nacházel to u druhých? Proč ji takto urážel a zraňoval? Ale léty prohlédla a pochopila, že většina mužů je prostě taková a že ani ten její už v tomto lepší nebude. Zvykla si, ale neodpustila mu.
Nepotřeboval s ní být pořád. Měl spoustu zálib, které jí nic neříkaly. To jí ale zase dávalo možnost trávit tento čas alespoň zčásti po svém. U malířů a básníků objevila romantiku, kterou u svého muže mnohdy postrádala. Denně ve své komnatě vídala svůj obraz ve svatebních šatech, který ji jako kouzelné zrcadlo uchovával mladou a krásnou v neměnící se podobě v nejšťastnější den jejího života. Zrcadlo, které s laskavostí přecházelo roky, které neúprosně přibývaly.
A pak druhý muž jejího života, básník Rilke. Když se poprvé potkali, věkem jí připomínal jejího zesnulého syna. Nebyl ničím zvlášť zajímavý, ale pouze do chvíle, dokud nezačal mluvit. Dokud nečetl své verše. Verše, v nichž pár slovy dokázal vyprávět celé příběhy, ve kterých se skrývala spousta jinotajů a naléhavých sdělení. Verše nabízející úplně jiný pohled na svět, ve kterých se tak různorodá témata, jako láska a smrt, prolínala s nečekanou lehkostí a samozřejmostí. Svět, který nikdy nemohl pochopit její muž, vyznávající jiné směry umění. Svět, který nikdy nemohli pochopit všichni ti poddaní, tak přízemní se svými každodenními starostmi a životem, neschopní vůbec vnímat a cítit to, co třeba tento básník dokázal tak neopakovatelně zachytit a popsat.
Její život nebyl dokonalý. Ale – nebyl ani špatný. Mohla a měla chtít víc? A mohla dostat víc? Možná. Ale Bůh jí dal tolik kolik dal, a musela uznat, že nedostala málo. Mělo to tak být.

obrázek: Rainer Maria Rilke, německý básník

Žádné komentáře:

Okomentovat