22. července 2021

Dar z nebes - napsala Martina Talířová

Bylo takové běžné velikonoční pondělí, naše čtyřletá dcera nás vzbudila už se svítáním, vyrazit ven z Prahy byla první myšlenka u brzké snídaně. Co takhle na koledu do blízkých Poděbrad, kde bydlela moje sestra s manželem. Dceru i nás vždy rádi viděli, sami děti zatím neměli a tak hurá na dálnici D11.
Po klasických kávičkách, muži i panáčcích slivovice a výborných beráncích a nádivkách, nastal čas na procházku po městě. Kolonáda i známé stezky podél Labe byli plné návštěvníků i místních , a tak jsme se vydali opačným směrem do zastavěné části s novostavbami.
Již rok trápil naši dceru atopický ekzém a i když jsme bydleli v novém cihlovém bytovém domě, trápila ji zvýšená vzdušná vlhkost v bytě způsobující nepříjemné svědění kůže. Často jsem v myšlenkách zvažovala přemístění na jinou adresu, možná někam jinam v rámci Prahy, nebo možná i někde poblíž Prahy.
Sestra s manželem nám v tomto ohledu začali udílet rady o úžasném bydlení v Poděbradech a v rámci procházky nám prezentovali tu polorozpadlou vilku, tu nedokončený bungalov, tu novostavbu s dírou v zemi pro případný bazén. Můj muž, rodilý pražák, to zhodnotil stručně a krátce: „ Se mnou nepočítej, z Prahy mě nedostaneš“ . Ano, bylo mi to jasné.
Pokračovali jsem ulicí dál a já uviděla menší domek v zadní části udržované zahrady a vzdechla: „ Jo, kdyby bylo toto na prodej, to by byla jiná.“
Nikdo to nekomentoval a začali jsme se vracet zpět k setře a švagrovi do bytu. Hráli jsme karty, dívali se pohádky a k večeru vyrazili zpět ku Praze. Na dálnici manžel dodal: „Nemysli si, že budu někdy z Poděbrad jezdit do Prahy do práce.“ Tímto jsem sen o zlepšení situace pro dceru nadobro zavrhla.
Asi za tři měsíce, mě k mému překvapení, manžel pozval na obhlídku domu v Lázni Toušeň. S radostí jsem souhlasila a jeli jsme. Dům z venku vypadal dobře, ale uvnitř bylo mnoho věcí k dokončení nebo předělání. Vzpomněla jsem si, že bratr švagra je stavař a zavolal sestře, zda by mi dala na něho telefon.
Setra zbystřila a byla zvědavá proč se s ním potřebuji radit. Když jsem jí řekla, že jsem na obhlídce domu, nevěřila . Nakonec řekla: „ To jsem ráda, že voláš. Minulý týden se na vývěsce u pošty objevil inzerát, že se prodává ten dům, co se ti líbil o Velikonocích. Ani jsem ti nevolala, když se přeci z Prahy nehnete.“
Dar z nebes. Ten dům je tam pro nás, pomyslela jsem si. A byl…
V okamžiku jsme se rozhodli vydat do Poděbrad a podařilo se nám domluvit na prohlídce domu. Po týdnu jsme se domluvili s majiteli a do tří měsíců přesídlili do Poděbrad.
A co dcery ekzém? Do dvou měsíců po nastěhování byl pryč.

Žádné komentáře:

Okomentovat