„No co, půjdeme?“
„Aha, ty už jsi oblečený… No, můžeme, ještě se zajdu rozloučit s holkama a vezmu si bundu. Tak na mě počkej venku před klubem, za chvíli přijdu.“……
„Ti to celkem trvalo, už jsem dost vymrznul. Ale pojďme, však už je půl třetí. Než dojdeme ke mně, tak budou tři a ráno zase musíme vstávat.“
„Počkej, můžeme si ještě na chvíli promluvit? Pojď si sednout sem na tu zídku.“
„No dobře, ale rychle. Je zima, ještě z toho budeme nemocní.“
„Víš, já nevím, jak ti to mám říct. Sama nevím, jak to pojmenovat nebo zpracovat. Než jsem teď odešla, tak mě zastavil Jakub a začal mi vykládat, jak moc se mu líbím a že by se mnou chtěl začít chodit. A my dva spolu vlastně nechodíme – ty jsi mi jasně řekl, že nechceš dlouhodobý vztah. Já jsem teď strašně zmatená a nevím, co mám dělat.“
„Myslíš mého ´kamaráda´ Jakuba, kterému jsem tě představil? To jsem tě v tom divadle asi neměl posadit vedle něho.“
„Tak minule jsi říkal, že zase takoví kamarádi nejste.“
„Jako kdyby na tom teď záleželo. Počkej, ale co chceš dělat? Chceš to s ním dát dohromady? Já vím, že spolu sice oficiálně nechodíme, protože jsme si to neřekli, ale všichni to tak berou! Teda kromě Jakuba očividně, ale mě nenapadlo, že by to takhle skončilo.“
„Já vím, ale on mi začal vykládat, jak jsem zajímavá a jak moc se mu líbím, a že by to se mnou chtěl dát dohromady. A že s tebou to stejně nemá budoucnost.“
„A co ti na to jako mám říct?! Jestli s ním chceš chodit, tak prosím. Já ti nemůžu bránit, protože jsme jen kamarádi s výhodami. Neříkám, že teď nejsem zaskočený a zítra budu nejspíš pěkně nasraný, ale dělej, jak myslíš. Jdeš teď ke mně? Máš tam věci, co sis donesla. Můžeš si vzít moji postel a já půjdu na gauč.“
„Víš co, asi raději půjdu domů. Potřebuju si to promyslet, pro věci si ještě dojdu.“
„Tak minule jsi říkal, že zase takoví kamarádi nejste.“
„Jako kdyby na tom teď záleželo. Počkej, ale co chceš dělat? Chceš to s ním dát dohromady? Já vím, že spolu sice oficiálně nechodíme, protože jsme si to neřekli, ale všichni to tak berou! Teda kromě Jakuba očividně, ale mě nenapadlo, že by to takhle skončilo.“
„Já vím, ale on mi začal vykládat, jak jsem zajímavá a jak moc se mu líbím, a že by to se mnou chtěl dát dohromady. A že s tebou to stejně nemá budoucnost.“
„A co ti na to jako mám říct?! Jestli s ním chceš chodit, tak prosím. Já ti nemůžu bránit, protože jsme jen kamarádi s výhodami. Neříkám, že teď nejsem zaskočený a zítra budu nejspíš pěkně nasraný, ale dělej, jak myslíš. Jdeš teď ke mně? Máš tam věci, co sis donesla. Můžeš si vzít moji postel a já půjdu na gauč.“
„Víš co, asi raději půjdu domů. Potřebuju si to promyslet, pro věci si ještě dojdu.“
