Najednou šplouch a je tu neskutečný plavák. Voda se mi do skrýše hrne snad ze všech stran. Pod kořeny se vůbec dýchat nedá, ale proud mě hrne ven, jen tak tak se stačím nadechnout, v tu ránu jsem venku. To je tedy tvrdé probuzení. Ale přežila jsem, tak je to dobré.
Daří se mi vylézt mezi hromádkou listí trochu výš, sice na mne leje, ale teď už se neutopím. Koukám k nebi, kdy ten slejvák přestane. Najednou se nade mnou zatmí.
To už ale cítím ten hnusný koččí smrad až sem!
Obrovské jehly mě svíraj, vlastně jsou to obrovská zubiska toho smradlavého kocoura, která mě pevně drží. Snažím se z nich dostat, ale nedaří se…
Původní verze:
